ECLI:CZ:US:2004:1.US.732.02
sp. zn. I. ÚS 732/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. I. J., navrhující odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2002, sp. zn. 17 Co 321/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením změnil Krajský soud v Brně usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 5. 2002, č.j. 11 C 51/96-155, o nákladech řízení tak, že I. uložil stěžovatelce (žalobkyni) nahradit žalovanému náklady řízení v částce 104.880,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení; II. uložil stěžovatelce nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvádí, že řízení u Okresního soudu v Uherském Hradišti skončilo pravomocným rozsudkem tak, že žaloba stěžovatelky byla v plném rozsahu zamítnuta. Při rozhodování o náhradě nákladů vyšel soud prvého stupně z ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř., dle nějž ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, jež ve věci neměl úspěch. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nebyla úspěšná ve věci samé a je tak povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně. Krajský soud - s ohledem na okolnosti vyplývající ze spisu - pak neuvěřil tvrzení stěžovatelky, že je v současné době zcela bez finančních prostředků a že jejím jediným příjmem je pouze její starobní důchod a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho usnesení.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti navrhuje výlučně odklad vykonatelnosti v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 17 Co 32/12001 - jež však, jak plyne z obsahu i z petitu ústavní stížnosti, nenapadá - opírá se o ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a domnívá se, že odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Brně nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tvrdí naopak, že toto rozhodnutí krajského soudu pro ni představuje nepoměrně větší újmu než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, tedy oprávněnému JUDr. Pavlu D.
Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.12.2002, sp. zn. 20 Co 530/2000 - kterým krajský soud jako soud odvolací potvrdil zamítavý výrok Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci samé - již podala ústavní stížnost i dovolání. Je tedy zřejmé, že pokud v rubrice této ústavní stížnosti uvádí "proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 20 Co 530/2000", jde o nedopatření.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Z ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plyne, že ústavní stížnost může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
S ohledem na ustanovení §82 zákona o Ústavním soudu (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v rámci ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. O odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není Ústavní soud oprávněn rozhodovat jinak, než pouze a jedině v souladu s dikcí a smyslem ustanovení §79 zákona o Ústavním soudu. Připomíná, že podání ústavní stížnosti samo o sobě není důvodem k odložení vykonatelnosti rozhodnutí příslušného soudu, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí má akcesorickou povahu a lze jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností (srovnej např. Filip, Holländer, Šimíček Zákon o Ústavním soudu, komentář 1. vydání Praha, C.H.Beck 2001, str. 372). Taková situace - jak již bylo uvedeno - však v souzené věci nenastala.
Proto Ústavní soud návrh odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2004
JUDr. Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj