ECLI:CZ:US:2004:1.US.82.04
sp. zn. I. ÚS 82/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 1. března 2004 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci ústavní stížnosti I. M., H. T., M. M., I. L., P. K., N. M., M. Č., a J. P., všichni zastoupeni JUDr. J. H., proti usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberce ze dne 16. 12. 2003, č. 164/03, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 2. 2004, které navrhovatelé označili jako ústavní stížnost, se tito domáhají zrušení v záhlaví citovaného usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberec, kterým byla zrušena Mateřská škola "Jablíčko" Liberec, Růžodolská 155/15 ke dni 31. 7. 2004 a schváleno vyřazení výše uvedené mateřské školy ze sítě škol a školských zařízení s účinností od 31. 7. 2004. Dále bylo uloženo náměstkyni primátora, D. H., aby zajistila vypracování podkladů pro uplatnění změny v síti škol a školských zařízení a zajistit jejich předání Krajskému úřadu Libereckého kraje. S tímto návrhem byl Ústavnímu soudu doručen i návrh na odložení vykonatelnosti v záhlaví citovaného usnesení s alternativou návrhu na předběžné opatření dle §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatelé opírají svoji aktivní legitimaci k podání návrhu o skutečnost, že jsou jednak rodiči dětí z MŠ "Jablíčko", a dále těmto dětem bylo citovaným usnesením zastupitelstva Statutárního města Liberce zasaženo do jejich práv vyplývajících z čl. 3 a čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte. Dále navrhovatelé uvádějí, že takové rozhodnutí je v rozporu s čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelé uvádějí ve svém návrhu, že zrušení MŠ "Jablíčko" se událo v rámci městem zamýšlené optimalizace sítě mateřských škol, která má pokračovat zrušením dalších sedmi mateřských škol. Dále namítají, že zrušení citované mateřské školy se neřídí kriterii optimalizačního návrhu a ani sám optimalizační návrh se neřídí studií Technické university, z níž dle sdělení Statutárního města Liberce údajně vychází. Navrhovatelé tvrdí, že tzv. optimalizační varianta počtu dětí ve třídách mateřských škol v Liberci preferuje ekonomické úspory na úkor zdraví a rozvoje osobnosti dítěte, jak to má na mysli čl. 29 odst. 1 písm. a) a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Své tvrzení dále podporují argumenty, že všechny liberecké mateřské školy splňují parametry zákona č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Jak dále uvádějí, za situace, kdy liberecké mateřské školy nevykazují podstav, jde v záhlaví citované usnesení proti čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, stejně tak přemístění dětí do nové mateřské školy "V zahradě" není v souladu s čl. 3 a čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte, neboť nová mateřská škola je dle názoru navrhovatelů v místě značně znečištěném výfukovými plyny. Dále navrhovatelé argumentují, že dojde k finančnímu zatížení rodičů, neboť jim vzniknou nemalé náklady na dopravu dítěte do mateřské školy mimo spádovou oblast. Vzhledem k výše uvedenému navrhovatelé ve svém podání navrhují Ústavnímu soudu, aby svým nálezem zrušil v záhlaví citované usnesení zastupitelstva Statutárního města Liberce pro rozpor s čl. 3, čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte ve spojení s čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud před tím, než přistoupí k samotnému posouzení věci, přezkoumává splnění podmínek pro řízení ve věci samé, zejména pak otázku příslušnosti Ústavního soudu k projednání návrhu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto případě neshledal naplnění podmínek pro vedení řízení ve věci samé.
Dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR je Ústavní soud příslušný k rozhodování o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost tak představuje specifický prostředek k ochraně subjektivních základních práv nebo svobod fyzických nebo právnických osob proti zásahům veřejné moci ve formách stanovených zákonem.
Navrhovatelé ve svém podání sice tvrdí, že výše citovaným usnesením zastupitelstva Statutárního města Liberce došlo k zásahu do jejich základních práv, resp. do základních práv jejich dětí, nicméně Ústavní soud konstatuje, že pokud navrhovatelé vidí v daném usnesení neústavnost či protizákonnost, mají možnost podat podnět k příslušnému krajskému úřadu. Ten je dle §123 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, příslušný k provedení řízení směřujícího k posouzení zákonnosti postupu zastupitelstva Statutárního města Liberce při zrušení výše citované mateřské školy, tedy Ústavní soud v tomto případě není k projednání výše uvedené věci příslušný.
Na okraj Ústavní soud dodává, že ochrany práva garantovaného čl. 32 odst. 1 Listiny je možné domáhat se pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí, nelze je tedy přímo použít (srov. čl. 41 odst. 1 Listiny)
Z výše uvedených důvodů nezbylo soudci zpravodaji než podanou ústavní stížnost kvalifikovat jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu takový návrh usnesením odmítnout.
Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Vzhledem k tomu Ústavní soud odmítl i tento návrh doručený Ústavnímu soudu současně s podáním navrhovatelů. Alternativní návrh na vydání předběžného opatření Ústavní soud také odmítl, neboť vydání předběžného opatření podle §80 zákona o Ústavním soudu by přicházelo v úvahu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí. V daném případě se však o takový jiný zásah nejedná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního sodu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2004
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj