ECLI:CZ:US:2004:1.US.92.04
sp. zn. I. ÚS 92/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B.Sc. J. K., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., proti rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností ze dne 11. 11. 2003, čj. Kl 54/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 12. 2. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností (dále jen "Kolegium"), ze dne 11. 11. 2003, čj. Kl 54/2003, kterým byl zamítnut jeho opravný prostředek proti rozhodnutí 1. náměstka ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) pověřeného řízením NBÚ ze dne 22. 8. 2003, čj. 3225/2003-NBÚ/07-SO. Tímto rozhodnutím 1. náměstka byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti oznámení ze dne 7. 7. 2003, čj. 6193/2003-NBÚ-P, o nevydání osvědčení pro stupeň utajení "Tajné" podle §36 odst. 3 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, ve znění pozdějších zákonů (dále jen "zákon č. 148/1998 Sb."), o které NBÚ požádalo Ministerstvo zahraničních věcí. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 10, čl. 38 odst. 2 i s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z vyjádření ředitele NBÚ Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti zamítnutí jeho stížnosti souběžně žalobu podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., která byla doručena Městskému soudu v Praze dne 16. 9. 2003 a je zde vedena pod sp. zn. 8 Ca 218/2003. Touto žalobou se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí o stížnosti a zrušení rozhodnutí vydaného v prvním stupni. Nebylo tedy rozhodnuto o všech stěžovatelem uplatněných řádných opravných prostředcích, proto navrhl odmítnutí ústavní stížnosti.
Ze zprávy Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2004 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel skutečně u tohoto soudu podal žalobu proti rozhodnutí NBÚ ze dne 7. 7. 2003, čj. 6193/2003-NBÚ-P, a že ústní jednání v této věci bude nařízeno ve III. čtvrtletí 2004.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 148/1998 Sb. proti nevydání osvědčení podle §36 odst. 3 může navrhovaná osoba podat písemnou stížnost do 15 dnů ode dne doručení oznámení. Stížnost se podává řediteli NBÚ (§75 odst. 3). Podle §77a tohoto zákona proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti ředitelem NBÚ (§75 odst. 5 ) může navrhovaná osoba podat opravný prostředek. O opravném prostředku rozhoduje Kolegium, zřízené podle zvláštního zákona. Podle §77k odst. 4 citovaného zákona proti rozhodnutí Kolegia není přípustný opravný prostředek. Podle odst. 6 tohoto ustanovení rozhodnutí Kolegia v řízení o opravném prostředku ani jiná rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona, s výjimkou rozhodnutí o pokutách, nepodléhají soudnímu přezkumu.
Podle §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb. lze podat žalobu proti rozhodnutí o nevydání osvědčení do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Z uvedených ustanovení zákona č. 148/1998 Sb. vyplývá, že připouští přezkoumání rozhodnutí o nevydání osvědčení po dvou liniích. Jednak orgány NBÚ, tj. ředitelem NBÚ v prvním stupni a Kolegiem na úseku utajovaných skutečností NBÚ ve druhém stupni, jednak na základě žaloby u soudu podle §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho nesouhlas s rozhodnutím o nevydání osvědčení ze dne 7. 7. 2003, čj. 6193/2003-NBÚ-P. První přezkumná linie skončila rozhodnutím Kolegia, druhá, na základě žaloby u soudu, je dosud v běhu. Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti, podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, tj. představuje takový prostředek k ochraně práv, který lze využít až poté, co stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Těmito prostředky nutno rozumět nejen prostředky opravné, ale všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Ze spisového materiálu v přezkoumávané věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel už vyčerpal prostředky přezkumu rozhodnutí o nevydání osvědčení prostřednictvím orgánů NBÚ. Využil však možnosti soudního přezkumu, podle ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., a podal současně proti rozhodnutí o nevydání osvědčení žalobu k soudu. O té dosud nebylo rozhodnuto. Za tohoto stavu věci je nutno ústavní stížnost stěžovatele hodnotit jako návrh nepřípustný, ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, což je důvod pro jeho odmítnutí soudcem zpravodajem podle 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na tyto závěry se v daném případě jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj usnesením, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu