ECLI:CZ:US:2004:2.US.108.03
sp. zn. II. ÚS 108/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti společnosti C., a. s., zastoupené JUDr. M. Š., advokátkou, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Celního ředitelství Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, a tvrdí, že v řízení, které k němu vedlo, byla porušena jeho práva podle čl. 1 a 2 odst. 2 Ústavy České republiky a podle čl. 2, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud z připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 276/2001, jakož i z listin předložených stěžovatelem, zjistil následující skutečnosti.
Dne 22. 1. 1998 propustil Celní úřad Ostrava pod č. 51463108-00079-9 do režimu dočasného užití na návrh obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., letadlo S. 340A. Zároveň byl tímto rozhodnutím vymezen dluh na dani z přidané hodnoty ve výši 14.705.240 Kč který byl vypočten z deklarované ceny 66.842.000 Kč a který byl zajištěn paušální zárukou danou stěžovatelem do výše 15.000.000 Kč. Rozhodnutím Celního úřadu Ostrava, č. j. 13169/99, byla na návrh obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., prodloužena lhůta pro zpětný vývoz nebo přidělení jiného celně schváleného určení pro předmětné zboží do 30. 10. 2000. Usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2000, číslo jednací 34 K 13/2000-24, byl na návrh úpadce prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti A. O., spol. s r. o. Dne 28. 4. 2000 Celní úřad Ostrava rozhodl pod zn. 5233/00 o povinnosti stěžovatele k uhrazení celního dluhu obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., ve výši 9.078.002,43 Kč.
Vedlejší účastník řízení na žádost Ministerstva financí ČR - Generálního ředitelství cel (podanou z popudu stěžovatele) rozhodnutím z 15. 12. 2000, č. j. 9437/00-01-140 (opraveného rozhodnutím z 21. 12. 2000), nařídil přezkoumání rozhodnutí Celního úřadu Ostrava v celním řízení, č. 5146310800079-9, ze dne 22. 1. 1998, a to ke způsobu stanovení ceny zboží propuštěného do režimu dočasného užití. Rozhodnutím Celního úřadu Ostrava ze dne 7. 3. 2001, zn. 174/2001, bylo přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno rozhodnutí JCD, č. 51463108-00079-9, ze dne 22. 1. 1998. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Rozhodnutím vedlejšího účastníka řízení ze dne 30. 3. 2001, zn. 4064/2001-01-1401, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla rozsudkem účastníka řízení ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, zamítnuta, když rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo shledáno správným.
Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá postup správních orgánů a jejich možnosti uhrazení celního dluhu jiným způsobem než uplatněním ručitelského závazku. Stěžovatel namítá, že přestože byl v postavení účastníka správního řízení, byl při rozhodování o prodloužení lhůty pro zpětný vývoz nebo přidělení jiného celně schváleného určení pro předmětné zboží zcela opomenut. Tím došlo bez vědomí stěžovatele k navýšení celního dluhu o 9 %.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti upozornil, že stížnostní námitky směřují toliko proti postupu správních orgánů a stěžovatel pouze rekapituluje dosavadní skutkový děj, aniž by konkretizoval, v čem je spatřováno porušení vyjmenovaných základních práv. Celní ředitelství Ostrava, jako vedlejší účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti rozebralo svůj postup a postup správních orgánů jemu předcházející, a označilo rozhodnutí soudu za správné.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Obecný soud, jehož rozhodnutí stěžovatel ústavní stížností napadá, sice přezkoumával rozhodnutí vydané v daném celním případě. Přezkoumávaným rozhodnutím vedlejšího účastníka řízení však nedošlo ani ke vzniku ani k rozšíření zajišťovacího závazku stěžovatele k úhradě celního dluhu za obchodní společnost A. O., spol. s r. o., ani ke vzniku a splatnosti samotného celního dluhu. V řízení, která předcházela rozhodnutím, napadeným správní žalobou, byl napadán pouze způsob stanovení ceny zboží, jehož dovoz do České republiky vedl ke vzniku celního dluhu. V těchto řízeních přitom byla chráněna veškerá práva stěžovatele jako účastníka řízení. Správní orgány se zabývaly jeho podněty a námitkami a svá rozhodnutí mu doručovaly. Tak to správně konstatoval obecný soud v odůvodnění rozsudku, napadeného ústavní stížností. Nutno dodat, že i v řízení před obecným soudem byla zachována práva stěžovatele jako účastníka řízení, aniž stěžovatel jakékoliv pochybení ze strany obecného soudu v tomto ohledu namítl. V postupu a rozhodnutí obecného soudu Ústavní soud neshledal pochybení, které by zasahovalo do práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Stěžovatel nijak nekonkretizoval, jak mělo posuzovaným rozhodnutím obecného soudu dojít k porušení jeho práva podle čl. 11 Listiny a Ústavní soud žádné takové porušení neshledal. Ústavní soud neshledal v posuzované věci ani žádné jiné ústavněprávně relevantní porušení základních práv stěžovatele, tak jak jsou vymezena ústavním pořádkem.
Protože byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu