ECLI:CZ:US:2004:2.US.219.04
sp. zn. II. ÚS 219/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem, o ústavní stížnosti H. Š., zastoupené JUDr. V. B., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. 7 As 61/2003-64, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, a 1) Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, a 2) MVDr. F. Š., CSc., 3) M. A., spol. s r. o., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost obchodní společnosti M. A., (dále jen "M.") proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, č. j. 30 Ca 62/2003-35, kterým byla odmítnuta žaloba M. proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, o zamítnutí odvolání MVDr. F. Š., CSc., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Znojmě, o zamítnutí návrhu MVDr. F. Š., CSc. na opravu chybného zápisu změny vlastnického práva v operátu katastru nemovitostí. Stěžovatelka tvrdí, že napadený rozsudek porušuje její základní právo dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení se základním právem dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, se základním právem podle článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a základními právy podle článků 1 a 4 Ústavy České republiky.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s postupem Krajského soudu v Brně, který Nejvyšší správní soud shledal správným. Stěžovatelka dovozuje, že pokud Krajský soud v Brně byl jako správní soud věcně nepříslušný, měl žalobu M. podle §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), postoupit k vyřízení místně příslušnému soudu. Stěžovatelka tvrdí, že náprava napadeného rozsudku není možná jinak než ústavní stížností.
Krajský soud v Brně správní žalobu M. odmítl, když považoval danou opravu zápisu změny vlastnického práva v katastru nemovitostí za věc vyplývající z občanskoprávních vztahů. Tentýž postoj zaujal již správní orgán prvého stupně, který odmítl v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu řešit otázku platnosti nabývacího titulu (v daném případě kupní smlouvy). Krajský soud v Brně tedy postupoval podle §46 odst. 2 zákona s. ř. s., a rozhodl tak, jak je shora uvedeno. Zároveň Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení žalobce, tedy M., poučil o tom, že dle §46 odst. 2 s. ř. s. může do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat ve věci žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), u místně příslušného okresního soudu. Ke kasační stížností žalobce, tedy M., Nejvyšší správní soud vydal ústavní stížností napadené usnesení, ve kterém se se závěry Krajského soudu v Brně ztotožnil.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Toliko v případě, kdy návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ačkoliv stěžovatelka tvrdí, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zasažena její ústavně zaručená práva, stěžovatelka sama se v řízení před soudy ničeho nedomáhala. Stěžovatelka byla v obou řízeních v postavení účastníka řízení a žalobcem byla M. Vzhledem k tomu, že ani návrhu MVDr. F. Š., CSc. v řízení před správními orgány, ani žalobě a kasační stížnosti M. nebylo vyhověno, má existovat v katastrálním operátu v dané věci takový stav, jaký byl evidován před návrhem MVDr. F. Š., CSc., na opravu chybného zápisu změny vlastnického práva v operátu katastru nemovitostí. V řízení před správními soudy, tedy i před Nejvyšším správním soudem, nedošlo k žádnému zásahu do stavu evidovaného v katastru nemovitostí. V posuzovaném případě tedy podle názoru Ústavního soudu nemohlo dojít v řízení před správními soudy k žádnému porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky, zaručených ústavním pořádkem.
Pokud má stěžovatelka za to, že stav vlastnických práv zapsaný v současné době v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, a že tím jsou dotčena její práva, je na ní, aby se v řádném řízení (tedy nikoli v řízení o ústavní stížnosti) svých práv domáhala. Pokud tak doposud neučinila, evidentně nevyčerpala procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Ústavní soud tedy konstatuje, že stěžovatelka zjevně nevyčerpala řádné procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a ústavní stížnost je tak nutné považovat za nepřípustnou podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZoÚS"). Ústavní soud přitom nedovodil, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky.
Protože byla ústavní stížnost shledána nepřípustnou, soudce zpravodaj ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ZoÚS.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. Jiří Nykodým soudce zpravodaj