ECLI:CZ:US:2004:2.US.244.04
sp. zn. II. ÚS 244/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. M. D., zastoupeného JUDr. J. D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2003, sp.zn. 6 To 156/2003, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 1. 2003, sp.zn. 2 T 101/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2003, sp.zn. 6 Tdo 965/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst.1 Ústavy ČR domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V ústavní stížnosti uvedl, že lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení opravného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2004, které převzal dne 24. 2. 2004. Opravným usnesením bylo opraveno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2003, sp.zn. 6 Tdo 965/2003, kterým bylo podle §265i odst. 1 písm. f) tr.ř. dovolání stěžovatele odmítnuto. Stěžovatel uvádí, že toto rozhodnutí mu bylo doručeno dne 19. 12. 2003.
Dle ust. §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V projednávané věci lze za poslední procesní prostředek, zákonem poskytnutý stěžovateli k ochraně jeho práva, od kterého je nutné odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti, považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele. Tímto rozhodnutím je usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2003, sp.zn. 6 Tdo 965/2003, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele, a které mu, jak sám uvádí, bylo doručeno dne 19. 12. 2003. Za situace, že stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 19. 4. 2004 je zřejmé,že ústavní stížnost nelze projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty určené k jejímu podání.
Názor stěžovatele, dle kterého je možné lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet od doručení zmíněného opravného usnesení, nelze akceptovat a zákon o Ústavním soudu v ust. §72 odst. 3 takovou interpretaci neumožňuje. Ústavní soud z připojeného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2004 ověřil, že tímto usnesením byly v souladu s §131 odst. 1 a §138 tr.ř. opraveny zřejmé nesprávnosti, ke kterým došlo v důsledku písařského pochybení (v odůvodnění rozhodnutí byla provedena oprava křestního jména poškozeného z P. na P. a oprava záměny křestního jména stěžovatele s křestním jménem jeho advokáta).
Ústavní soud pro úplnost dodává, že opravným usnesením, které bylo vydáno z podnětu stěžovatele, nedošlo ke změně výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání, ale bylo jím uvedeno do souladu písemné vyhotovení odůvodnění usnesení s jeho vyhlášením. Přijetí extenzivního výkladu, umožňujícího počítat lhůtu pro podání ústavní stížnosti až od doručení opravného usnesení v případě, kdy vlastní opravou usnesení účastník řízení nemůže být dotčen ve svých právech, by umožňovalo neomezeně prodlužovat zákonem pevně stanovenou lhůtu pro podání ústavní stížnosti. (Dle ust. §131 tr.ř. je oprava písařských chyb a zřejmých nesprávností možná kdykoliv).
Za této situace soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2004