ECLI:CZ:US:2004:2.US.267.03
sp. zn. II. ÚS 267/03
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004 sp. zn. II. ÚS 267/03 ve věci ústavní stížnosti společnosti F. E. Limited proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 10. 3. 2003 sp. zn. 12 To 33/03, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze 17. 2. 2003 sp. zn. VI VZv 3/2000-2012, kterým nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o zrušení zajištění zaknihovaných cenných papírů.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 5. 2003 a byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 1. 3. 2004 a dne 1. 4. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003 sp. zn. 12 To 33/03, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 10. 3. 2003 sp. zn. 12 To 33/03 Vrchní soud v Praze podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále též "tr. řád") zamítl jako nedůvodnou stížnost navrhovatele spol. F. E. Limited (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. VI VZv 3/2000-2012, kterým nebylo podle §79a odst. 4 a §79c odst. 4 trestního řádu vyhověno žádosti majitele účtu spol. F. E. Limited o zrušení zajištění celkem 384 971 ks zaknihovaných cenných papírů emitenta K., a. s., vedených na majetkovém účtu ve Středisku cenných papírů, s odůvodněním, že žádost není důvodná, neboť nebylo dosud rozptýleno důvodné podezření, že zajištěné cenné papíry jsou výnosem z trestné činnosti obviněného Ing. M. H.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že předmětné cenné papíry jsou od 11. 3. 1997 zajištěny na základě postupu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, který nemá oporu v zákoně. Do 1. 1. 1998 neměl státní zástupce pravomoc omezit právo stěžovatele nakládat s cennými papíry, toto právo mu náleželo až po novelizaci §89 odst. 13 trestního zákona (dále též "tr. zák."), která s účinností od 1. 1. 1998 výslovně prohlásila pro účely trestního řízení cenné papíry za věci, a bylo tedy možné na ně vztáhnout §78 a 79 tr. řádu. Stěžovatel dále uvádí, že akcie jsou zajištěny pouze na základě dopisu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, který nemá formu usnesení podle §134 tr. řádu. Stěžovateli nebyl tento dopis nikdy doručen, nikdy mu nebylo přiznáno právo se proti němu odvolat. Stěžovatel nesouhlasí s názorem Vrchního soudu v Praze obsaženým v napadeném rozhodnutí tohoto soudu, že rozsah jeho přezkoumání je dán výrokem napadeného usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. VI VZv 3/2000-2012 a může tedy posoudit, pouze zda jsou důvody nevyhovění návrhu stěžovatele na zrušení zajištění zaknihovaných cenných papírů. Stěžovatel je toho názoru, že pokud jsou akcie zajištěny postupem v rozporu se zákonem, je Vrchní soud v Praze povinen ze zákona se nejprve zabývat touto námitkou stěžovatele. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že sedmiletá existence omezení vlastnického práva stěžovatele, který není osobou trestně stíhanou, a nejsou stíhány ani jeho statutární orgány, akcionáři či jiní pracovníci, je zásahem státních orgánů do jeho ústavou zaručeného vlastnického práva. Stěžovatel tvrdí, že v současném stadiu trestního řízení neexistují žádné konkrétní důvody, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že zajištění cenných papírů ve vlastnictví stěžovatele je třeba pro účely trestního řízení. Předmětné akcie podle názoru stěžovatele nejsou a ani nemohou být výnosem z trestné činnosti obviněného Ing. M. H. a spol. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvádí, že příslušným orgánům činným v trestním řízení opakovaně předložil důkazy o tom, že zajištění cenných papírů již v současné době není pro účely trestního řízení třeba, protože v průběhu předmětného trestního řízení nastaly podstatné skutečnosti, které sporná práva k akciím vyjasnily. Stěžovatel poukazuje na to, že dne 21. 12. 1999 uzavřel s investičním fondem T., a. s., "Dohodu o narovnání", dne 4. 9. 1998 byla formou notářského zápisu uzavřena "Dohoda o narovnání" s investičním fondem M., která byla dne 9. 9. 1998 formou soudního smíru schválena Krajským obchodním soudem v Praze. Výše uvedenými dohodami o narovnání se zabývala také Komise pro cenné papíry, která nezpochybnila platnost uzavřených dohod. Stěžovatel uzavírá, že u zajištěných akcií nepřichází v úvahu propadnutí věci podle §55 tr. zák., ani zabrání věci podle §73 tr. zák.
V doplnění ústavní stížnosti, Ústavnímu soudu doručeném dne 1. 3. 2004, stěžovatel uvádí, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 8. 8. 2003 ke Krajskému soudu v Hradci Králové obžalobu, v průběhu února 2004 se však stěžovatel dozvěděl, že Krajský soud v Hradci Králové po předběžném projednání obžaloby rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. V této souvislosti stěžovatel vyjádřil své obavy z dalšího prodloužení délky trvání trestního řízení. Poukázal na skutečnost, že trestní řízení již probíhá, ale především ještě bude dále probíhat, což bude mít za následek další porušování čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
Dne 1. 4. 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno další doplnění ústavní stížnosti, ve kterém stěžovatel upřesňuje některé skutečnosti obsažené v původním podání ústavní stížnosti, zejména opětovně poukazuje na uzavřené dohody o narovnání s investičními fondy T. a M. Nově pak stěžovatel poukazuje na skutečnost, že k datu podání tohoto dodatku zaplatil za předmětné akcie částku ve výši 467 768 765 Kč, a tyto stěžovatelem držené akcie proto nepředstavují bezdůvodné obohacení stěžovatele. Dále v dodatku stěžovatel uvádí, že o uzavření dohod o narovnání byla informována Komise pro cenné papíry, která s obsahem dohody o narovnání s investičním fondem T. vyslovila souhlas a nezpochybnila hodnotu 350 mil. Kč jako odpovídající plnění ze strany stěžovatele pro investiční fond T., a následně byl státnímu zástupci odeslán dopis, ve kterém Komise pro cenné papíry doporučila zrušení zajištění předmětných akcií státním zástupcem.
Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního soudu v Praze a dále si Ústavní soud vyhledal spis tohoto soudu v předchozí stěžovatelově věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 47/98, na jehož obsah stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje.
Z vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 3. 2004, Ústavní soud zjistil, že v současné době se trestní řízení nachází v soudním stadiu, přičemž obžaloba byla podána ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 15. 8. 2003. Ohledně zajištěných akcií emitenta K., a. s., na účtu spol. F. E. Limited, vedeném ve Středisku cenných papírů, bude státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze navrhovat soudu zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Podle názoru státního zástupce se jedná o výnos z trestné činnosti obviněného Ing. M. H. a spol., který byl transformován do listinných cenných papírů a umístěn na účtu společnosti F. E. Limited ve Středisku cenných papírů. V podrobnostech státní zástupce odkázal na obsah usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 2. 2003 sp. zn. VI VZv 3/2000-2012.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření, Ústavnímu soudu doručeném dne 22. 3. 2004 uvedl, že trvá na závěrech uvedených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003 sp. zn. 12 To 33/03, a odkázal na odůvodnění tohoto usnesení.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že předmětné cenné papíry jsou od 11. 3. 1997 zajištěny na základě úředního postupu tehdejšího státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 11. 3. 1997 a následně ze dne 12. 5. 1997, který nemá oporu v zákoně.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v právní věci stěžovatele vydal dne 11. 3. 1997 náměstek krajského státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové jako dozorový státní zástupce formou opatření podle §27 odst. 3 písm. d) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na §78 odst. 1 tr. řádu, Středisku cenných papírů v Praze příkaz k registraci pozastavení výkonu práv majitele veškerých cenných papírů v příkazu uvedených společností a subjektů, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení. Dalším opatřením ze dne 12. 5. 1997 vydal státní zástupce podle §27 odst. 3 písm. d) zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na základě §79 odst. 1 tr. řádu nový příkaz, kterým zrušil příkaz ze dne 11. 3. 1997 a současně nařídil registraci pozastavení výkonu práv majitele zaknihovaných cenných papírů u konkrétních cenných papírů - akcií K., a. s., a to až do doby pravomocného skončení trestního řízení. Podle názoru tehdejšího dozorového státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byly tyto cenné papíry předmětem trestné činnosti, popř. výnosem z trestné činnosti a měly zcela zásadní vztah ke spáchání závažné majetkové trestné činnosti. Vydání příkazu mělo zabránit dokončení nezákonných převodů cenných papírů.
Ústavní soud konstatuje, že postup státního zástupce odpovídal platné právní úpravě v době rozhodování, a nebyl tedy v rozporu se zákonem. Přestože v době vydání předmětného opatření ještě nebylo do platné právní úpravy začleněno ustanovení §79c tr. řádu, které upravuje institut zajištění zaknihovaných cenných papírů (vloženo bylo novelou tr. řádu č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002), a dokonce ani ustanovení §89 odst. 13 trestního zákona, které považuje zaknihované cenné papíry za věc v trestněprávním smyslu (vloženo bylo novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. s účinností od 1. 1. 1998), je nepochybné, že trestní právo (a to teorie i praxe) v souvislosti s trestním stíháním případů závažné hospodářské kriminality chápalo zaknihované cenné papíry jako věc v trestněprávním smyslu i před přijetím uvedené novely provedené zákonem č. 253/1997 Sb., tedy před 1. 1. 1998. Příkaz tehdejšího státního zástupce k zajištění cenných papírů ze dne 12. 5. 1997 byl vydán na základě §27 odst. 3 písm. d) zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §79 tr. řádu. Podle právní úpravy platné v době rozhodování nebyla pro vydání příkazu k odnětí předmětné věci (a tedy i cenných papírů) podle §79 tr. řádu předepsána forma usnesení (§119 odst. 1 a 2 tr. řádu). Proto proti němu nebyla přípustná ani stížnost, neboť nešlo o usnesení (§141 a násl. tr. řádu). Příkaz k registraci pozastavení výkonu práva nakládat s cennými papíry však podléhal dohledovým oprávněním v rámci trestního řízení a v rámci jednotlivých instancí státního zastupitelství.
O provedení uvedených zajišťovacích úkonů byl stěžovatel státním zastupitelstvím vyrozuměn přípisem ze dne 11. 3. 1997 a přípisem ze dne 16. 5. 1997, jejichž kopie stěžovatel přiložil k podané ústavní stížnosti. Na základě podání stěžovatele ze dne 8. 10. 1997, které bylo posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad zákonností postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze v předmětné trestní věci, pak byl příkaz přezkoumán Nejvyšším státním zastupitelstvím. Pochybení shledáno nebylo, a proto nebyla činěna žádná mimořádná dohledová opatření.
Jen jako obiter dictum Ústavní soud poznamenává, že přestože později přijatá právní úprava zajištění zaknihovaných cenných papírů podle §79c trestního řádu je evidentně pro takovéto případy nejen vhodnější, ale také z hlediska ochrany práv dotčených fyzických a právnických osob dosahuje nepoměrně vyšší úrovně, není možno proti postupu státního zástupce v projednávané věci, řídícího se předchozí právní úpravou, z ústavněprávního hlediska nic namítat.
Pokud jde o opodstatněnost uvedeného opatření státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v právní věci stěžovatele, odkazuje Ústavní soud na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze, kde vrchní soud uvádí, že v přípravném řízení trestním nebylo dosud rozptýleno důvodné podezření, že zajištěné cenné papíry jsou výnosem z trestné činnosti obviněného Ing. M. H., stejně jako podezření, že trestnou činností obviněného Ing. M. H. a spol. byla investičním fondům T., a. s. v likvidaci, způsobena majetková škoda ve výši nejméně 1 191 922 741 Kč. Společnost K. b., a. s., dnes B. o. a. s., v likvidaci, se v letech 1995 - 1996 intenzivně podílela na podvodných transakcích, které vedly ve svém konečném efektu k masivnímu odčerpání finančních prostředků, resp. cenných papírů z poškozených investičních fondů T. a M. Statutárními zástupci společnosti byli obvinění Ing. M. V. a obviněný L. P. Jedním z podvodných schémat odčerpání finančních prostředků z investičního fondu T. bylo právě převedení kvalitních akcií z portfolia investičního fondu T. do majetku dalších personálně a majetkově propojených subjektů bez poskytnutí adekvátní protihodnoty. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí dále podotýká, že není nutné, aby někdo z obviněných byl akcionářem, společníkem nebo tichým společníkem navrhovatele ani jeho ředitelem. Nemusí se jednat o peněžní prostředky na účtu, jehož majitelem je obviněný, resp. obvinění. Peněžní prostředky mohou být uloženy dokonce na účtu osob, které nejsou ani spolupachateli ani účastníky na trestném činu ani podílníky na něm. Vrchní soud proto uzavírá, že další úvahy o propojení mezi navrhovatelem a jednáním obviněných by byly předčasné.
V projednávané věci jde o složitou hospodářskou kriminalitu. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší právo přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy ani právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv - a to ani po vydání pravomocného rozhodnutí - natož pak ve stadiu, kdy ještě nebyla podána obžaloba, resp. kdy - jak stěžovatel uvádí v dodatku k ústavní stížnosti - po předběžném projednání obžaloby byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Ústavní soud není oprávněn v projednávané věci zjišťovat a posuzovat, zda se stěžovatel skutečně stal majitelem předmětných akcií, když převod těchto akcií společnosti K., a. s., z portfolia investičního fondu T., a. s., je předmětem trestního řízení. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání ještě neskončilo, bylo by předčasné činit jakékoli závěry, a Ústavní soud nemá ani v úmyslu předjímat rozhodnutí příslušných orgánů činných v trestním řízení. Bude proto nutné vyčkat vydání konečného rozhodnutí soudu v projednávané věci, zvláště v situaci, kdy dle výše uvedeného vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze ohledně zajištěných akcií spol. K., a. s., na účtu spol. F. E. Limited, vedeném ve Středisku cenných papírů, bude státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze navrhovat soudu zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) trestního zákona, neboť se podle názoru státního zástupce jedná o výnos z trestné činnosti obviněného Ing. M. H. a spol., který byl transformován do listinných cenných papírů a umístěn na účtu společnosti stěžovatele ve Středisku cenných papírů.
Jestliže stěžovatel poukazuje na to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho vlastnického práva, resp. práva pokojně užívat svůj majetek, lze připustit, že v případě vydání či odnětí věci podle §78 a 79 trestního řádu je zasahováno do vlastnického práva majitele věci, neboť obsahem tohoto práva je kromě dalšího oprávnění věc užívat a s věcí disponovat. V daném případě - vzhledem k tomu, že se jedná o zajištění zaknihovaných cenných papírů byl stěžovatel jako jejich vlastník dočasně omezen v dispozici s nimi; přitom skutečnost, že se jedná pouze o časově omezené opatření, nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv jednotlivce. K danému zásahu pak může dojít za předpokladu, že se tak stane na základě zákona a v souladu s ním (čl. 11 odst. 4 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě). Ve vztahu k posuzovanému případu to znamená, že předmětný zásah může trvat pouze do doby, než nastanou zákonem předpokládané skutečnosti pro jeho ukončení (§80 odst. 1 věta první tr. řádu), přičemž posouzení této otázky náleží příslušnému orgánu.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.