ECLI:CZ:US:2004:2.US.278.04
sp. zn. II. ÚS 278/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. J. J., směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 7 To 76/2004, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 4. 5. 2004, a zároveň doručenou Ústavnímu soudu faxem téhož dne ve 12:53 h., se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 7 To 76/2004, a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z připojeného spisu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 PP 149/2003, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
Stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let, který vykonává podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 5 T 100/2002, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 7 To 176/03. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 26. 1. 2004, čj. 1 PP 149/2003-66, byla žádost stěžovatele zamítnuta. Soud neshledal důvodným očekávání, že stěžovatel povede v budoucnu řádný život. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost s tím, že se soud ve svém rozhodnutí nezabýval všemi předloženými důkazy. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2004, č. j. 7 To 76/2004-73, byla stížnost stěžovatele zamítnuta. Soud dovodil příliš velké riziko recidivy závadného jednání stěžovatele. Toto usnesení bylo stěžovateli i jeho obhájci doručeno 4. 3. 2004.
Stěžovatel usnesení odvolacího soudu vytýká, že mu je jeho předchozí trestná činnost přičítána dvakrát a není přihlíženo k tomu, že se v předchozí zkušební době osvědčil a z předchozího odsouzení byl propuštěn již před deseti lety.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Aby stěžovatel mohl mít dostatečnou povědomost o zmiňovaných formálních náležitostech, a neutrpěl tak jejich neznalostí na svých právech, je každý stěžovatel v řízení před Ústavním soudem vždy zastoupen advokátem, jako právně kvalifikovanou osobou (§30 odst. 1 zákona).
Jedním z principů řízení o ústavních stížnostech, je minimalizace zásahů do stability pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tento princip je vyjádřen stanovením lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle §72 odst. 3 zákona je nutné podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jde o lhůtu procesní. Rozhodnutím o posledním opravném prostředku je v daném případě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2004, č. j. 7 To 76/2004-73, které je napadáno ústavní stížností, a které bylo doručeno stěžovateli a jeho obhájci dne 4. 3. 2004. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula v pondělí 3. 5. 2004, neboť ústavní stížnost byla podána až 4. 5. 2004.
Ústavní soud tedy uzavírá, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj