ECLI:CZ:US:2004:2.US.288.02.1
sp. zn. II. ÚS 288/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele P. V. K., jednatele společnosti I., s.r.o., zastoupeného advokátem JUDr. V. J., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského obchodního soudu (nyní Městského soudu v Praze) ze dne 30. 8. 2000, čj. F 63724/2000-11, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, čj. 7 Cmo 979/200-34, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel projednávanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městského soudu v Praze). Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho práv, garantovaných čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. F 63724/2000, z něhož zjistil následující:
Usnesením ze dne 30. 8. 2000, čj. F 63724/2000-11, zamítl Krajský obchodní soud v Praze návrh ing. P. S., jako jednatele založené společnosti, jímž se domáhal zápisu společnosti I., s.r.o., do obchodního rejstříku. Podle odůvodnění rozhodnutí soud zjistil, že zakladatelská listina byla sepsána formou notářského zápisu se zástupcem zakladatele, společnosti I., s.r.o., JUDr. J., který jednal na základě plné moci, která neobsahovala obligatorní náležitosti a byla plnou mocí procesní, namísto speciální hmotněprávní.
Vrchnímu soudu byl dne 4. 4. 2001 doručen návrh na změnu návrhu v části týkající se jednatele společnosti, který byl odůvodněn tím, že jediný společník společnosti I., s.r.o., rozhodl dne 28. 3. 2001 v působnosti valné hromady společnosti dle ustanovení §132 zák. č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále je „obch. zák.“) o odvolání ing. P. S. a jmenoval jednatelem P. V. K.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2002, čj. 7 Cmo 979/2000-34, usnesení Krajského obchodního soudu v Praze potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že společnost nebyla založena způsobem předpokládaným zákonem, jak též dovodil, a nedošlo k jejímu vzniku, nezabýval se již návrhem na změnu jednatele společnosti. Podotkl však, že rozhodovat v působnosti valné hromady společnosti podle ustanovení §132 obch. zák. lze až po vzniku společnosti.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud Městský soud v Praze (namísto původního Krajského obchodního soudu v Praze) a Vrchní soud v Praze jako účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily. Městský soud v Praze si podle svého vyjádření není vědom žádného porušení zákona ani porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
Vrchní soud v Praze ústavní stížnost podle svého vyjádření nepovažuje za důvodnou. Především se domnívá, že stěžovatel dle jeho názoru nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy. Před vznikem společnosti nemohlo dojít platně ke změně jednatele společnosti, uvedeného v zakladatelské listině rozhodnutím společníka v působnosti valné hromady podle ustanovení §132 obch. zák. Teprve po zápisu společnosti do obchodního rejstříku může zakladatel rozhodovat v působnosti valné hromady. Přede dnem vzniku společnosti lze změny jednatele dosáhnout pouze rozhodnutím zakladatele o změně zakladatelské listiny, což však nebylo v řízení doloženo. Mimoto „rozhodnutí společnosti I., s.r.o., při výkonu působnosti valné hromady“ nevzniklé společnosti I., s.r.o., neučinil JUDr. J. na základě plné moci, udělené mu jménem společnosti I., s.r.o. jejím jednatelem, ale na základě plné moci udělené mu P. V. K. dne 2. 3. 1998. Citovanou plnou mocí P. V. K. zmocnil JUDr. J., aby ho zastupoval při výkonu funkce jednatele, což je nepřípustné.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), a to zejména, zda nejde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je stěžovatelem fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, se týkalo návrhu ing. P. S. na zápis společnosti I., s.r.o., do obchodního rejstříku. Navrhovatel P. K. již v průběhu řízení před obecným soudem předložil návrh, v němž se označil za navrhovatele a jímž se domáhal změny návrhu na zápis společnosti I., s.r.o., do obchodního rejstříku. Svůj návrh doložil ověřenou kopií rozhodnutí společnosti I., s.r.o., kterým dne 28. 3. 2001 odvolala pana ing. P. S. z funkce jednatele společnosti I., s.r.o., a jako jednatele jmenovala navrhovatele. Uvedený návrh vrchní soud podle obsahu svého rozhodnutí neopomenul, nicméně přesto nadále jednal s panem ing. P. S. jako s účastníkem řízení. Návrhem na změnu jednatele společnosti se nezabýval proto, že společnost nebyla založena způsobem předepsaným zákonem a nedošlo tak k jejímu vzniku. Ke změně jednatele společnosti, uvedeného v zakladatelské listině, rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady ve smyslu ustanovení §132 odst. 1 obch. zák., mohlo dojít až po vzniku této společnosti. Tento závěr ostatně navrhovatel v ústavní stížnosti nenapadá.
Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že pravomocná rozhodnutí, která navrhovatel svým návrhem napadá, nebyla vydána v řízení, jehož by byl účastníkem. Podmínka ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak není naplněna. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 9. března 2004
JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj