ECLI:CZ:US:2004:2.US.339.04
sp. zn. II. ÚS 339/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky B. D., o návrhu ze dne 1. 6. 2004, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka svým návrhem (přípis byl nalezen neofrankovaný v poštovní schránce a dne 7. 6. 2004 byl doručen Ústavnímu soudu) brojí proti postupu obecných soudů a pověřených notářů v dědickém řízení po jejím otci. Domnívá se, že jím byla dotčena její ústavně zaručená práva.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst.1, §31 odst. 2 a §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla navrhovatelka vyzvána k odstranění vad svého podání ve lhůtě 30 dnů. Tento přípis byl navrhovatelce doručen oproti podpisu dne 2. 7. 2004. Dne 20. 7. 2004 byl Ústavnímu soudu doručen přípis navrhovatelky, který byl v neofrankované obálce nalezen v poštovní schránce, ve kterém uvádí, že dosud neobdržela z České advokátní komory vyrozumění o určení advokáta, žádá proto o prodloužení lhůty k odstranění vad.
Ústavní soud žádosti vyhověl a přípisem ze dne 5. 8. 2004 lhůtu prodloužil o dalších 30 dnů od doručení přípisu. Přípis byl navrhovatelce doručen oproti podpisu dne 9. 8. 2004 a téhož dne byl doručen na vědomí České advokátní komoře.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že dne 8. 9. 2004 marně uplynula prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatelka přes poučení o možných následcích odstranila. K dalšímu přípisu podanému k poštovní přepravě dne 16. 9. 2004, který navrhovatelka opět sepsala bez povinného právního zastoupení a rozváděla v něm své dříve uplatněné námitky, již Ústavní soud nepřihlížel.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovatelce byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jejího návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona o Ústavním soudu, být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatelka byla informována, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou (110 00 Praha 1, Národní 16). Přípis, jímž Ústavní soud vyhověl žádosti o prodloužení lhůty, zaslal České advokátní komoře na vědomí. Navrhovatelka byla dále opakovaně upozorněna, že pokud vytčené vady podání nebudou ani ve lhůtě prodloužené odstraněny, bude její návrh bez dalšího dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Navrhovatelka však v řízení dále vystupovala bez nutného právního zastoupení a požadovanou speciální plnou moc nepředložila. Ústavní soud dále přihlédl ke skutečnosti, že navrhovatelka před Ústavním soudem v minulosti vedla řadu již skončených řízení. Jsou jí tedy nepochybně dobře známy náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené citovaným ustanovením zákona. První podání v projednávané věci bylo přitom Ústavnímu soudu doručeno již dne 7. 6. 2004. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt pro odstranění vad návrhu.
Za této situace, kdy navrhovatelka i přes poučení o možných následcích vady svého podání ani v prodloužené soudcovské lhůtě neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu, než její návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj