ECLI:CZ:US:2004:2.US.368.04
sp. zn. II. ÚS 368/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V podání, podaném k poštovní přepravě 16. 6. 2004, označeným "žádost o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti", uvedl stěžovatel, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 7 T 99/2002, rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 280/2003, a usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Tdo 278/2004. Dále uvedl, že podle sdělení České advokátní komory, si měl ústavní stížnost napsat sám. Proto požádal o "vyrozumění postupů u Ústavního soudu", o prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti, a o ustanovení zástupce k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Podání nesplňuje náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Z podání není zřejmé, které z výše uvedených rozhodnutí napadá, k jakému porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem jím (resp. jimi) došlo, a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhá, jak to požaduje §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 1 písm. a) a §82 odst. 3 zákona. Není zřejmý rozsah účastníků a vedlejších účastníků řízení podle §76 zákona. K ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (tedy zřejmě shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR), jak to požaduje ustanovení §72 odst. 6 zákona. Konečně nebylo podání sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvoleného advokáta, jak to požaduje ustanovení §30 odst. 1 zákona. Proto byl stěžovatel vyzván k odstranění těchto vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Spolu s výzvou byly stěžovateli zaslány i obecné informace o náležitostech podání pro osoby, které se hodlají obrátit na Ústavní soud. Tato výzva byla stěžovateli doručena 7. 7. 2004 a nebylo na ni ve stanovené lhůtě nijak reagováno.
Dále podání stěžovatele Ústavní soud posoudil jako žádost o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud již v minulosti dovodil (III. ÚS 296/97 in Sb.n.u.ÚS, svazek 10 usnesení č. 20, str. 409), že stojí mimo organizaci obecných soudů, a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy, ze kterých jinak možnost ustanovení advokáta soudem je dána (§30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Subsidiární aplikace podpůrných procesních norem je myslitelná pouze tam, kde samotná povaha činnosti Ústavního soudu takovéto subsidiarity ve vztahu k vlastním druhům řízení vyžaduje, nikoli však tam, kde by subsidiární aplikací podpůrného procesního předpisu měl být vytvořen nový institut (srovnej též V. Ševčík, Ještě jednou k ustanovení advokáta v řízení před Ústavním soudem, BA 5/1995, str. 50). Proto se Ústavní soud návrhem na ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem nemohl zabývat.
Protože stěžovatel neodstranil vady ústavní stížnosti ve lhůtě mu k tomu určené, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj