ECLI:CZ:US:2004:2.US.392.04
sp. zn. II. ÚS 392/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. M. K., zastoupeného JUDr. J. P., směřující proti sdělení Pozemkového fondu ČR, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, územní pracoviště Ústí nad Orlicí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28. června 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Pozemkovému fondu ČR (dále jen "PF ČR") nabídnout mu lesní pozemky s trvalými porosty, v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, k uspokojení jeho nároku za pozemky, které mu podle §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), nemohly být vydány. Dále navrhoval, aby Ústavní soud PF ČR uložil nabídnout mu k uspokojení jeho nároku za znehodnocené či zaniklé stavby a za živý a mrtvý inventář, pozemky zemědělského půdního fondu v obvodu katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí, to vše do 31.12. 2004.
Stěžovatel dopisem ze dne 5. 5. 2004 po PF ČR požadoval nabídku lesní půdy v katastrálním území Hylváty v rozsahu jeho restitučních nároků. Ten mu dopisem ze dne 1. 6. 2004 sdělil, že na základě metodických pokynů nabídku lesních pozemků neprovádí. Nároky oprávněných osob za nevydané pozemky v kultuře les jsou převáděny na L. Č. r., s. p., který po dohodě s oprávněným uplatněné nároky vypořádá.
Stěžovatel stanovisko PF ČR považuje za protiústavní. Zastává názor, že postup, tak jak byl vyjádřen v dopise z 1. 6. 2004, je v rozporu s ustanovením §11 odst. 2 zákona o půdě, a to v tom smyslu, že toto zákonné ustanovení zužuje a oklešťuje. Metodický pokyn přitom nemůže zužovat zákon.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto ustanovení vyplývá, že řízení před Ústavním soudem se řídí zásadou subsidiarity, z níž jsou možné výjimky, vyplývající z ustanovení §75 odst. 2 zákona. Podmínky pro použití postupu podle tohoto ustanovení však v daném případě splněny nejsou a také stěžovatel se ani tohoto ustanovení nedovolává.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnout jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj