ECLI:CZ:US:2004:2.US.422.04
sp. zn. II. ÚS 422/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. H. a M. H., obou zastoupených JUDr. V. S., směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. května 2004, č. j. 21 Cdo 2217/2003-198, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 13. července 2004 obdržel Ústavní soud stížnost stěžovatelů, jíž se domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. května 2004, č. j. 21 Cdo 2217/2003-198. Tímto rozhodnutím byly zrušeny rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2002, č. j. 11 Co 419/2002-147, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 15. ledna 2002, č. j. 12 C 248/98-110. Stěžovatelé namítali porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") pro extrémní nesoulad skutkových zjištění a provedených právních závěrů, resp. svévolnou nesprávnou aplikací jednoduchého práva Nejvyšším soudem ČR.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), včetně podmínek ustanovení §75 odst. 1 zákona. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. v ustanovení §75 odst. 2 zákona výjimky z této zásady).
Ústavní soud ve světle výše naznačených úvah konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. V daném případě Nejvyšší soud ČR rozhodnutí nižších instancí k dovolání žalovaného zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení. Podmínkou zahájení řízení o ústavní stížnosti je pravomocně skončené předchozí řízení. I když jsou soudy obecně vázány právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozsudku, nelze automaticky předpokládat, že rozhodnou v souladu se závěry dovolacího soudu, resp. že nerozhodnou totožně se svým předchozím rozhodnutím. Rozhodnutí soudů je výsledkem procesu skutkového zjišťování a hodnocení důkazů, které posléze nachází svůj odraz v právním posouzení. Stěžovatelé mají možnost v dalším řízení před obecnými soudy uplatňovat další námitky, či vznášet důkazy, které mohou vyvrátit skutková zjištění, na jejichž základě byly postaveny právní závěry dovolacího soudu. Rovněž jim náleží možnost podat opravné prostředky a to i mimořádný opravný prostředek - dovolání. Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno (s výjimkami stanovenými v ustanovení §75 odst. 2 zákona), se bude moci Ústavní soud s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížností zabývat meritorně.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona, neboť ústavní stížnost je nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Jiří Nykodým
soudce zpravodaj