ECLI:CZ:US:2004:2.US.426.04
sp. zn. II. ÚS 426/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatelky E. spol. s r. o., zastoupené jednatelem společnosti D. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, čj. 3 Cmo 32/2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 13. 7. 2004, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 7. 2004, se navrhovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Dovolává se přitom svého práva na soudní ochranu a tvrdí, že došlo k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") (navrhovatelka především nebyla zastoupena advokátem ve smyslu ustanovení §30 cit. zák.), byla navrhovatelka vyzvána k odstranění vad podání v 30 denní lhůtě. Výzva obsahovala mimo jiné informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh odmítnut.
Přípis obsahující uvedenou výzvu se navrhovatelce nepodařilo doručit, a proto byl dne 9. 8. 2004 uložen. Vzhledem k tomu, že si navrhovatelka písemnost do deseti dnů od uložení nevyzvedla, považuje se za den doručení poslední den této lhůty, i když se adresátka o uložení nedozvěděla (§47 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu) (navrhovatelka písemnost převzala osobně až dne 21. 8. 2004). Výzva tedy byla řádně doručena.
Dne 21. 9. 2004 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, jímž navrhovatelka Ústavnímu soudu sděluje, že nezjistila, že by její návrh nesplňoval byť jen jedinou z podmínek, předepsaných zákonem o Ústavním soudu. Výzvu Ústavního soudu označuje za obecnou, nevytýkající návrhu nic konkrétního. Z uvedeného důvodu tak údajně nemohla na výzvu reagovat a návrh upravit či doplnit.
Navrhovatelka tak zjevně přehlédla zcela jasnou a konkrétní informaci o nutnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení §30 a §31 zákona o Ústavním soudu. Vady návrhu tak ve lhůtě k tomu určené neodstranila, přestože byla na případné následky upozorněna.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh, dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, neboť navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 7. října 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj