ECLI:CZ:US:2004:2.US.492.03
sp. zn. II. ÚS 492/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti PhDr. J. N., zastoupeného JUDr. et PhDr. J. P., CSc., aproti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 15 Co 29/2003, a návrhu na zrušení ustanovení §214 písm. c) o.s.ř., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a zrušení ustanovení §214 písm. c) o.s.ř. (patrně ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), které mělo být aplikováno ve věci stěžovatele v řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí.
Stěžovatel namítá, že postupem Krajského soudu v Brně, který odvolal původně nařízené jednání o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně a posléze s odkazem na ust. §224 odst. 2 písm. c) o.s.ř. (v rozsudku je správně uvedeno ust. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) projednal odvolání bez nařízení jednání, mu bylo upřeno právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dle jeho názoru měl krajský soud povinnost předložit věc dle čl. 95 Ústavy ČR Ústavnímu soudu, a to pro rozpor ustanovení §214 o.s.ř. s ústavním pořádkem. Dle ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje stěžovatel zrušení ustanovení §214 písm. c) o.s.ř.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím krajského soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům, a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je pouhý nesouhlas stěžovatele s postupem soudu, který v řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně, kterým nebyla povolena obnova řízení, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 220/95, nenařídil jednání. Vlastnímu rozhodnutí stěžovatel nic nevytýká. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud se odvoláním stěžovatele řádně zabýval, přičemž v odůvodnění uvedl, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, postupoval dle zák. č. 99/1963 Sb., ve znění před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb., a to v souladu s bodem 16 přechodných ustanovení hlavy I, části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb. Rovněž výslovně uvedl, že s ohledem na znění ust. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bylo ve věci možno rozhodnout bez nařízení jednání.
Za situace, kdy ust. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., ve znění platném do novely provedené zák. č. 30/2000 Sb., umožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání, směřujícímu proti usnesení, bez nařízení jednání, a právě o takový případ se v projednávané věci jednalo, neboť odvoláním bylo napadeno usnesení soudu prvého stupně, neshledal Ústavní soud postup Krajského soudu v Brně jako neústavní, v jehož důsledku by mohlo dojít k porušení základních práv stěžovatele. Nesouhlas účastníka řízení s platnou právní úpravou procesního předpisu, navíc postrádající ústavněprávní argumentaci, není dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti a obdobně ani nebyl důvodem pro postup soudu dle čl. 95 Ústavy ČR, tj. k předložení věci Ústavnímu soudu.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení §214 písm. c) o.s.ř., Ústavní soud v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud je tedy samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení (srov. např. sp.zn. III.ÚS 101/95 Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.4, usn. č. 22)
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Krajský soud v Brně rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, byl návrh dle ustanovení §§43 odst. 2 písm.a), písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2004
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu