ECLI:CZ:US:2004:2.US.500.04
sp. zn. II. ÚS 500/04
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem v neveřejném jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. P., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2004, sp. zn. 24 Co 63/2003, a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. února 2004, sp. zn. 34 D 2597/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. srpna 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost. V podání stěžovatel uvedl, že ve shora označené věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, byla vydána dvě rozhodnutí, a to dne 24. září 2003 a následně 18. února 2004, která, s ohledem na to, že byla vydána v téže věci, považuje za protizákonná. Proto navrhl zrušit rozhodnutí ze dne 18. února 2004, a rovněž i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2004, sp. zn. 24 Co 63/2003.
Ústavní soud se zabýval nejdříve formálními náležitostmi podání a konstatoval, že stěžovatel v podání neuvedl, jaké základní právo či svoboda mělo být postupem obecných soudů porušeno. Uvedené podání dále nesplňovalo požadavky podání stanovené v ustanovení §27 a násl zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Stěžovatel byl zastoupen bratrem, JUDr. M. P., který však není a ani nebyl advokátem, jak plyne ze seznamu advokátů, vedeném Českou advokátní komorou. Tato skutečnost byla ověřena dotazem na matriku České advokátní komory. Z podání nebylo zřejmé, kdy bylo navrhovateli doručeno napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze.
S ohledem na tyto vady byla navrhovateli zaslána výzva, aby odstranil vady podání a byla mu stanovena lhůta v trvání 30 dnů ode dne doručení výzvy. Současně výzva obsahovala poučení, že v případě nebudou-li v uvedené lhůtě vady podání odstraněny, Ústavní soud návrh odmítne dle ustanovení §43 odst. 1 lit. a) zákona. Výzvu stěžovatel převzal dne 13. září 2004.
Stanovená lhůta marně uplynula 13. října 2004, aniž by vady byly jakkoli odstraněny. Ústavnímu soudu nebyla stěžovatelem sdělena žádná okolnost, která by objektivně bránila v dodržení lhůty. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než stěžovatelovo podání odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. a) zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj