ECLI:CZ:US:2004:2.US.514.03
sp. zn. II. ÚS 514/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. J. B., proti rozhodnutí Ministra financí ČR ze dne 29.8.2003, čj. ZK/ 42 081/2003, rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 8. 4. 2003, č.j. 533/22 425/2003 a rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20. 12. 2002, čj. 533/141 590/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20.12.2002, kterým nebyl povolen přezkum v ústavní stížnosti specifikovaných daňových rozhodnutí postupem dle §55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a rovněž shora uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti o další přezkum tohoto zamítavého rozhodnutí. Stěžovatel dále namítal, že jeho žádost o přezkum byla projednávána déle jak 15 měsíců.
Rozhodnutí Ministerstva financí ČR, čj. 533/141 590/2002, kterým se přezkoumání napadených daňových rozhodnutí nepovoluje, bylo vydáno dne 20. 12. 2002, a jak vyplývá z připojených podkladů, zejm. citovaných rozhodnutí, stěžovateli bylo doručeno dne 9. 1. 2003. Tímto dnem tedy počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti dle 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (event. k podání správní žaloby). Pokud stěžovatel odvozuje to, že má dosud lhůtu pro podání k Ústavnímu soudu otevřenu z data doručení rozhodnutí ministra financí ze dne 29.8.2003, čj. ZK 42 081/2003, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 8. dubna 2003 o zastavení řízení ve věci žádosti o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20. prosince 2002, pak se mýlí, neboť tímto rozhodnutím bylo pouze deklarováno, že rozhodnutí Ministerstva financí ČR o zastavení řízení ze dne 8. 4. 2003, č.j. 533/22 425/2003, bylo zákonné. Ústavní stížnost je tedy podána pozdě, neboť promeškanou šedesátidenní lhůtu dle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů nelze, zhojit podáváním dalších návrhů, které nemají oporu v právním řádu.
Nicméně i ve vztahu k rozhodnutí ministra financí ze dne 29. 8. 2003, se jedná o ústavní stížnost podanou po uplynutí 60 denní lhůty stanovené v 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť, jak uvádí sám stěžovatel v ústavní stížnosti, rozhodnutí ministra financí mu bylo doručeno 12. 9. 2003 a lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy uplynula dne 10. 11. 2003, ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu až dne 11. listopadu 2003.
Ústavní soud dále obdobně jako ve svém rozhodnutí ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. IV.ÚS 581/03, o obsahově shodné ústavní stížnosti, téhož stěžovatele, se stejnou právní argumentací, považuje za vhodné upozornit, že i pokud by byla ústavní stížnost proti rozhodnutí o nepovolení přezkumu dle §55b daňového řádu podána včas, musela by být odmítnuta, a to z důvodů, které vyjádřilo plénum Ústavního soudu ve stanovisku publikovaném jako usnesení č. 5, ve svazku 21 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR. Svůj názor na povahu tzv. dozorčích prostředků, mezi něž přezkoumání dle cit. ustanovení daňového řádu náleží, vyložil Ústavní soud zejména v posledním odstavci na str. 483 cit. svazku. Na argumenty tam uvedené odkazuje i v této věci.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2004