ECLI:CZ:US:2004:2.US.538.04
sp. zn. II. ÚS 538/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o návrhu Bc. M. Š., na zrušení nařízení vlády č. 140/2004 Sb., kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 1. 9. 2004, domáhá zrušení rubrikovaného nařízení vlády. Domnívá se, že vláda České republiky jako orgán veřejné moci porušila tímto právním předpisem její práva, ústavně zaručená čl. 4 odst. 4 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání podaného návrhu, zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení před Ústavním soudem, proto se zabýval v prvé řadě otázkou aktivní legitimace navrhovatelky.
Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky dále rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 1 Ústavy české republiky).
Fyzická osoba může podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho části pouze tehdy, spojí-li takový návrh s ústavní stížností směřující proti rozhodnutí vydanému v konkrétním řízení nebo proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v konkrétním postupu ve vztahu k této osobě. Napadené rozhodnutí či jiný postup se přitom musejí opírat o aplikaci právního předpisu, jehož neústavnost je v řízení tvrzena [§64 odst. 2 písm. d) a §74 zákona o Ústavním soudu]). Navrhovatelka však neiniciovala svým podáním řízení o konkrétní kontrole norem (nepodala návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti) a nestala se tak osobou oprávněnou navrhovat abstraktní kontrolu norem v řízení o zrušení právního předpisu nebo jeho části. Jednotlivec je tedy oprávněn podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho části až tehdy, je-li splněna podmínka individualizace zásahu do základního práva. Argumentace protiústavností napadeného předpisu sama o sobě není dostačujícím důvodem pro zásah Ústavního soudu.
Tuto skutečnost nemůže nikterak ovlivnit ani ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jehož užití se v daném případě navrhovatelka dovolává, neboť toto ustanovení upravuje toliko výjimku z tzv. zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k jiným prostředkům ochrany práv, nedotýká se však podmínky individualizace zásahu, jež je samotným pojmovým znakem předmětu ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně práv jednotlivce. Jak již Ústavní soud v minulosti uvedl, procesním prostředkem ochrany přímo proti právní normě je pouze návrh podle §64 zákona o Ústavním soudu (tedy pouze návrh v řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich části), jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze ani pomocí §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu obejít (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 1994 ve věci sp. zn. I. ÚS 92/94 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usnesení č. 15, str. 234).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se jevilo nadbytečným vyzývat navrhovatelku k odstranění vad podání, spočívajících zejména v absenci povinného právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ani jejich odstranění by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedeného nařízení vlády ve smyslu §64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh mimo ústní jednání ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká,
předsedkyně senátu