ECLI:CZ:US:2004:2.US.560.04
sp. zn. II. ÚS 560/04
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem v neveřejném jednání ve věci ústavní stížnosti nezletilého A. S., jednajícího prostřednictvím zákonné zástupkyně G. S., obou právně zastoupených JUDr. M. N., směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu v Hradci Králové ze dne 12. července 2004, č. j. SV/44165/15620/04/RE, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 13. září 2004 obdržel Ústavní soud podání, označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali zrušení rozhodnutí krajského úřadu, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání, a bylo potvrzeno rozhodnutí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Hradce Králové ze dne 27. dubna 2004, č. j. 8223/2004/SZ2/erb/9029/2004.
Stěžovatel uvedl, že trpí závažným smyslovým postižením - vadou zraku, což podstatnou měrou omezuje jeho pohybovou a orientační schopnost. V důsledku toho mu byla rozhodnutím Okresního úřadu v Hradci Králové ze dne 26. března 2002, č. j. SV1/ZTP/P/0308/2002/Hm, přiznána výhoda III. stupně od 30. března 2001 do 30. dubna 2004. Rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové mu byla tato výhoda odebrána a to ke dni 15. dubna 2004.
Stěžovatel má za to, že rozhodnutím správního orgánu došlo k porušení jeho práva, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť správní orgán se nevypořádal se všemi námitkami, uvedenými v odvolání. Dále mělo dojít k zásahu do práva zaručeného v čl. 29 odst. 2 Listiny, dle kterého mají mladiství a osoby zdravotně postižené právo na zvláštní ochranu.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), je, s účinností od 1. ledna 2003, zaručeno každému, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, právo domáhat se správní žalobou zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak (§65 s. ř. s.).
Správní soudnictví bylo před 31. prosincem 2002 upraveno v části páté občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), (§244 - 250t), a využívalo negativního výčtu právních norem, uvedených v příloze A o. s. ř., jimiž se nezabývalo. Podle ní byl vyloučen přezkum rozhodnutí učiněných dle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. června 2001, publikovaným pod č. 276/2001 Sb., však byla tehdejší úprava správního soudnictví zrušena ke dni 31. prosince 2002, příloha sama byla zrušena zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního.
V současné době tedy neexistuje zákonné vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věcech sociálního zabezpečení, upravených v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatelé nepodali mimo ústavní stížnost i správní žalobu, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona, a jako takovou ji odmítl dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2004
JUDr. Jiří Nykodýmsoudce zpravodaj