ECLI:CZ:US:2004:2.US.572.02
sp. zn. II. ÚS 572/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti K. W., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Bryksova 939/3, 198 21 Praha 9, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 3 To 90/2002, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 3 To 90/2002, kterým byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci, vedené u bývalého Krajského vojenského soudu v Brně pod sp. zn. Ktr 481/48.
Stěžovatel se domníval, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, konkrétně pak ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na svobodu svědomí podle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl rozsudkem bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 14. 10. 1948 pod sp. zn. Ktr 481/48 odsouzen pro zločin porušení subordinace podle §145, §146 písm. c) a §149 vojenského trestního zákona z roku 1855 k trestu žaláře v trvání 10 měsíců. Odsouzený skutek spočíval (zkráceně řečeno) v tom, že stěžovatel jako člen církve Svědci Jehovovi odmítl vykonávat vojenskou službu. Uložený trest byl vykonán.
V roce 1991 požádal stěžovatel o rehabilitaci a tehdejší Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 16. ledna 1992 sp. zn. 4 Rtv 144/91 zrušil výrok o trestu odsuzujícího rozsudku a navazujícím usnesením ze dne 27. února 1992 zastavil podle §223 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání. Stěžovatel poté prohlásil, že trvá na projednání věci. Následným rozsudkem téhož soudu ze dne 4. června 1992 bylo rozhodnuto, že se stěžovateli z důvodů uvedených v §227 tr. ř. neukládá trest.
Dne 31. prosince 2001 podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Brně návrh na povolení obnovy, kterému tento soud usnesením ze dne 22. března 2002 sp. zn. 1 Rt 1/2002 vyhověl a zrušil odsuzující rozsudek jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. Ke stížnosti krajské státní zástupkyně v Brně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2002 sp. zn. 3 To 90/2002 napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a návrh na povolení obnovy zamítl. Toto posledně uvedené usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl stěžovatel ústavní stížností a domáhal se jeho zrušení.
Jak Ústavní soud zjistil, v obsahově stejné věci podal ministr spravedlnosti ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona, které Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 13. ledna 2004 sp. zn. 4 Tz 192/2003 vyhověl. Tímto rozsudkem bylo zrušeno usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. ledna 1992 sp. zn. 4 Rtv 144/91 a všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující; Městskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dopisem ze dne 15. ledna 2004 sdělil právní zástupce stěžovatele JUDr. Lubomír Müller Ústavnímu soudu, že bere ústavní stížnost zpět, protože stěžovatel K. W. dne 18. března 2003 zemřel. Úmrtí stěžovatele je potvrzeno též úmrtním listem, vystaveným matričním úřadem Městského úřadu v Třinci.
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu se pro řízení před Ústavním soudem, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Protože zákon o Ústavním soudu neobsahuje žádná ustanovení o postupu v případě úmrtí navrhovatele, nezbývá než aplikovat ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř., podle něhož, jestliže účastník řízení ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti neshledává Ústavní soud podmínky pro pokračování řízení po úmrtí stěžovatele. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. ledna 2004 sp. zn. 4 Tz 192/2003, kterým bylo zrušeno usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. ledna 1992 sp. zn. 4 Rtv 144/91 a kterým bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, se dosáhlo obsahově stejného výsledku, k jakému směřovala ústavní stížnost. V následném řízení u Městského soudu v Brně podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bude možno dosáhnout téhož cíle, k jakému by mohlo vést stěžovatelem požadované řízení o obnově, tj. zproštění obžaloby. Pro takové rozhodnutí obecného soudu byly rozsudkem Nejvyššího soudu vytvořeny všechny nezbytné předpoklady.
Z těchto důvodů Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. s odkazem na ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu zastavil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2004
JUDr. Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu