ECLI:CZ:US:2004:2.US.579.03
sp. zn. II. ÚS 579/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele S. spol. s r.o., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 29 Co 394/2003, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti C., a. s., jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že v řízení před obecnými soudy bylo zasaženo do jeho základních práv, garantovaných článkem 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným rozsudkem Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. dubna 2003, č. j. 7C 944/2002 - 77. Ve věci bylo původně rozhodnuto tak, že žaloba vedlejšího účastníka směřující proti stěžovateli o zaplacení 6.358,30 Kč, byla zamítnuta a stěžovateli byla přiznána náhrada nákladů řízení. K odvolání vedlejšího účastníka rozhodl Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobě vyhověl a vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v řízení před Krajským soudem v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Uvedl, že Krajský soud se odchýlil od hodnocení důkazů, jak bylo provedeno soudem I. stupně, a hodnotil je odlišně, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Nesouhlasí se závěrem tohoto soudu, že neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení neplatného odstoupení vedlejšího účastníka od smlouvy o dílo.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Praze prostřednictvím předsedkyně senátu 29 Co, JUDr. I. S. Uvedl, že neporušil právo stěžovatele na soudní ochranu. Při svém rozhodování vyšel ze stejného skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem I. stupně, pouze jinak právně hodnotil. V dalším se odvolal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Řízení, ve kterém mělo podle stěžovatele dojít k zásahu do jeho ústavních práv, bylo vedeno u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 944/2002. Předmětem sporu byla žaloba o zaplacení částky 6.358 Kč. Jednalo se o příslušenství pohledávky ve výši 22.000 Kč, která byla podle tvrzení žaloby zaplacena po lhůtě splatnosti. Mezi původními účastníky tohoto řízení, stěžovatelem S., s. r. o., a společností S., a. s., byla uzavřena smlouva o díle, podle níž se vedlejší účastník zavázal pro firmu S., a. s., vyrobit a smontovat dubové schodiště do rodinného domu. Na základě této smlouvy mu byla vyplacena záloha 22.000 Kč. Protože dílo nebylo provedeno ve lhůtě, společnost S., a. s., odstoupila od smlouvy a vyzvala stěžovatele k vrácení zálohy ve výši 22.000 Kč. Stěžovatel dopisem ze dne 24. 8. 2001 uznal pohledávku 22.000 Kč, avšak bez příslušenství. Společnost S., a. s., trvala na zaplacení příslušenství, a proto podala předmětnou žalobu. Tato společnost pak postoupila svoji pohledávku společnosti C., a. s., která tak na její místo vstoupila do řízení jako žalobce a je v tomto řízení vedlejším účastníkem. Stěžovatel ve sporu namítal, že nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo. Na základě této námitky Okresní soud v Kolíně žalobu zamítl. K odvolání vedlejšího účastníka o předmětu sporu rozhodoval Krajský soud v Praze, který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu I. stupně změnil tak, jak je konstatováno shora. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 2. 10. 2003 vyplývá, že odvolací soud za podmínek ustanovení §213 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu listin, založených ve spise na č. l. 4-11, 30-31.
Z uvedeného se podává, že odvolací soud neporušil pravidla řádného procesu, která jsou stanovena pro civilní řízení občanským soudním řádem. Tvrzení stěžovatele, že odvolací soud se odchýlil od hodnocení důkazů soudem I. stupně aniž tyto důkazy sám opakoval nebo doplnil, je v rozporu s obsahem spisu. Z tohoto důvodu proto Ústavní soud nemohl stěžovateli v tomto směru dát za pravdu a tudíž nelze akceptovat námitku stěžovatele, že by tímto postupem odvolacího soudu došlo k porušení článku 36 odst. 1 Listiny. Tímto postupem nedošlo ani k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť právní zástupce byl jednání odvolacího soudu osobně přítomen a mohl se tedy vyjádřit k důkazům prováděným odvolacím soudem.
Pokud jde o polemiku stěžovatele se závěry odvolacího soudu, které se týkají výkladu ustanovení §323 odst. 1 obchodního zákoníku, pak na tomto místě musí Ústavní soud upozornit, že není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody, chráněná ústavním pořádkem ČR. Úkolem Ústavního soudu tedy není výklad jednoduchého práva, neboť to je ve výlučné pravomoci obecných soudů.
Ústavní soud po prostudování napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 7 C 944/2002, nezjistil, že by stěžovateli bylo nějakým způsobem bráněno dovolávat se svých práv u obecných soudů. Odvolací soud se pečlivě zabýval všemi námitkami stěžovatele, uplatněnými v odvolacím řízení, a toto řízení proběhlo zcela v souladu s procesními předpisy.
Ústavní soud tedy neshledal v napadeném rozhodnutí namítané ani jiné porušení ústavních práv. Proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona, ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu