ECLI:CZ:US:2004:2.US.579.04
sp. zn. II. ÚS 579/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. H. L., zastoupené JUDr. J. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 54 Co 180/2003, rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2002, čj. Nc 156/98-156, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2002, čj. P 24/2000-162, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2002, čj. P 24/2000-164, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 8. 10. 2004, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku. Tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Protože dle jejího názoru jde o ústavní stížnost, která svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy a je podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo, žádá, aby Ústavní soud podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost neodmítl.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 54 Co 180/2003, o odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka Š. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2002, čj. Nc 156/98-156, a rozsudku téhož soudu ze dne 17. 12. 2002, čj. P 24/2000-162, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 12. 2002, čj. P 24/2000-164, tak, že rozsudky soudu prvního stupně ve výrocích o výchově nezl. M., běžném výživném, dohledu nad nezletilým, zákazu styku, úpravě styku otce s nezletilým, nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu potvrdil. Ve výroku o dlužném výživném rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vedlejší účastník (otec nezletilého) je povinen zaplatit za období od 14. 2. 1997 do 31. 8. 2003 částku 62.150,-Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám stěžovatelky (matky nezletilého). Rozsudek odvolacího soudu byl dle sdělení Okresního soudu v Blansku stěžovatelce doručen dne 11. 10. 2003.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatelky byla její odvolání proti rozsudkům Okresního soudu v Blansku, uvedeným v záhlaví. Krajský soud v Brně o nich rozhodl shora citovaným rozhodnutím, jež bylo stěžovatelce doručeno dne 11. 10. 2003. Ústavní stížnost byla podána dne 8. 10. 2004, tedy evidentně po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty.
Pokud se stěžovatelka domáhá použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu s tím, že stížnost dle ní svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že toto ustanovení se nedotýká běhu lhůty dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Je třeba je vykládat pouze ve vztahu k §75 odst. 1 tohoto zákona tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Nedovoluje tedy prominout ani prodloužit lhůtu, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. nepubl. usnesení II. ÚS 116/01).
Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj