ECLI:CZ:US:2004:2.US.599.04
sp. zn. II. ÚS 599/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem, o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. D. S., zastoupeného Mgr. L. P., směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2002, č. j. 22 P 218/2001-338, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníka řízení, a 1) nezletilé M. S., 2) nezletilé M. S., a 3) D. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. 10. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2002, č. j. 22 P 218/2001-338, a tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, 32 odst. 1 a 4, 36 odst. 1, a 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Podle stěžovatele dochází k průtahům v řízení o jeho odvolání proti rozsudku, neboť o tomto odvolání nebylo více jak dva roky rozhodnuto. Jedná se přitom o projev nerovnosti mezi účastníky řízení, neboť o návrzích D. P. je soudem rozhodováno do několika měsíců. Uvádí, že ve věci namítal podjatost soudkyně JUDr. N. F., jakož i skutečnosti, mající vliv na péči matky o nezletilé. Nesouhlasí s tím, jak se soud v napadeném rozsudku s jeho návrhem a námitkami vypořádal. Podle něj je na místě zrušit napadený rozsudek i přesto, že je dosud nepravomocný, neboť oba soudy jsou nečinné.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti. Toliko v případě, že ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V daném případě byla ústavní stížnosti podána za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť odvolací soud v důsledku doposud pravomocně neustanoveného kolizního opatrovníka nerozhodoval. Usnesení o ustanovení kolizního opatrovníka ze dne 22. 1. 2003 bylo v důsledku odvolání stěžovatele zrušeno odvolacím soudem. Proti usnesení ze dne 20. 9. 2004, kterým byl opět ustanoven kolizní opatrovník, se stěžovatel odvolal. Odvolací soud proto dosud nemohl o odvolání stěžovatele rozhodnout.
Navíc pokud stěžovatel namítá, že dochází k průtahům v řízení o jeho odvolání proti rozsudku ze dne 21. 5. 2002, pak zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V této souvislosti podal stížnost na průtahy řízení jednak 22. 9. 2003 předsedovi Krajského soudu v Ostravě (která byla vyřízena dopisem ze dne 15. 10. 2003), a dále dne 27. 4. 2004 předsedkyni Okresního soudu ve Frýdku-Místku (která byla vyřízena dopisem ze dne 24. 5. 2004). Stěžovatel však netvrdí, a z jím předložených listin to ani nevyplývá, že by ve vztahu k projednání jeho odvolání proti rozsudku ze dne 21. 5. 2002 podával návrh ve smyslu
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel tvrdí, že tento prostředek použil pouze podáním ze dne 2. 9. 2004 ve vztahu k ustanovení kolizního opatrovníka. Ani z tohoto důvodu proto není ústavní stížnost přípustná.
Ústavní soud (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) proto konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně jeho práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně. Přitom důvody pro přípustnost ústavní stížnosti tak, jak je uvádí ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona, a jak je naznačuje stěžovatel, Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj