ECLI:CZ:US:2004:2.US.8.04
sp. zn. II. ÚS 8/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické v právní věci navrhovatele M. O., zastoupeného advokátem JUDr. L. P., o ústavní stížnosti proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 67 To 462/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že zamítnutím jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 67 To 462/2003, byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2, 5 a v čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále "Listiny"), jakož i v čl. 1 Ústavy ČR. Stěžovatel zpochybňuje především existenci vazebního důvodu dle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu a tvrdí, že Městský soud v Praze svůj závěr řádně neodůvodnil, pohyboval se pouze v obecné rovině a jednoznačně neoznačil konkrétní důkazy svědčící proti němu. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. Nt 4404/2003, Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu ze dne 14. září 2003, sp. zn. Nt 4404/2003, byl stěžovatel vzat do vazby na základě §67 písm. a), b) trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonem stanovené lhůtě stížnost. Protože ji opřel o nové skutečnosti soudu I. instance neznámé, navrhl, aby soud I. instance sám v rámci autoremedury stížnosti vyhověl a rozhodl tak, že důvod vazby podle §67 písm. a) trestního řádu není u něj dán. To však soud I. instance neakceptoval a stížnost předložil Městskému soudu v Praze. Ten ji přezkoumal a dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele není důvodná.
Ústavní soud požádal Městský soud v Praze, aby se ve věci ústavní stížnosti písemně vyjádřil. Městský soud ve svém vyjádření odkázal plně na odůvodnění svého usnesení (napadeného stěžovatelem).
Ústavní soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak už Ústavní soud mnohokrát judikoval, není jeho úkolem posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí obecných soudů, ale je jeho úkolem zjistit, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních lidských práv a svobod. Na druhou stranu si je Ústavní soud velmi dobře vědom skutečnosti, že vazba je závažným zásahem do občanských práv a svobod zaručených Ústavou. Stěžovatel však ve své stížnosti v podstatě pouze polemizuje s napadeným rozhodnutím obecného soudu, ale neuvádí nic, co by mohlo celou věc posunout do ústavní roviny. Stěžovatel poukazuje mj. na to, že argumentace obecného soudu je údajně nedostatečná, když uvalení tzv. "útěkové vazby" dle §67 písm. a) trestního řádu zdůvodňuje tím, že stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody. V uvedeném zákonném ustanovení je však zcela jednoznačně uvedeno, že jedním z důvodů "útěkové vazby" je právě skutečnost, že obviněnému hrozí vysoký trest. Ve stěžovatelově případě přitom může jít o trest až o celkové délce dvanácti let. K tomu také obecný soud ve svém rozhodnutí přihlédl.
Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížností napadeným rozhodnutím byla dotčena ústavně zaručená práva stěžovatele. Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. 8. 2004
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu