ECLI:CZ:US:2004:2.US.9.04
sp. zn. II. ÚS 9/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Jiřího Nykodýma, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. S., zastoupeného JUDr. Z. P., směřující proti usnesení Okresní státní zástupkyně ve Zlíně ze dne 17. 12. 2003, č. j. Zn 4488/2003-8, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresní státní zástupkyně ve Zlíně ze dne 17. 12. 2003, č. j. Zn 4488/2003-8, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, obvodního oddělení Valašské Klobouky, ze dne 1. 10. 2003, č. j. ORZL-3354/KPV-VK-2003, jímž bylo odloženo jeho trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 trestního zákona. Stěžovatel tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavní právo podle článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").
Podstatou jeho argumentace je polemika s názorem Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, vyjádřeným v odůvodnění usnesení napadeném ústavní stížností. V něm byl vysloven závěr, že pro naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 trestního zákona je třeba, aby byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu. Nesouhlasí s výkladem, že takovým opatřením je až bezvýsledné uložení pokuty a odvolává se na dikci zákona, kde se hovoří o "bezvýsledném použití opatření". Za opatření je nutno považovat již výzvu soudu adresovanou matce, aby se podrobila soudnímu rozhodnutí. Judikát R 19/98, na který se odvolává Okresní státní zastupitelství ve Zlíně v odůvodnění usnesení, považuje stěžovatel za nesprávný.
Okresní státní zastupitelství ve Zlíně, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázalo na odůvodnění svého usnesení s tím, že toto usnesení považuje za správné.
Ústavně zaručená rodičovská práva, tak, jak jsou obsažena v článku 32 Listiny, jsou podle šestého odstavce tohoto článku podrobně stanovena zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, respektive na něj navazujícími předpisy. Spory a jiné právní věci, které vyplývají z rodinných vztahů, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, a to podle §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Rodiče a děti jsou tedy povinni domáhat se rozhodování (jakož i výkonu rozhodnutí) ve věcech vzájemných práv a povinností pořadem práva občanského.
Vymezení trestného činu, jeho stíhání a potrestání, je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl spáchán trestný čin. Stěžovatel v postavení oznamovatele trestného činu nemá žádné základní právo na to, aby bylo zahájeno trestní stíhání proti komukoliv. Podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky lze ústavní stížnost podat jen proti takovým pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci, jimiž bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže mezi tato práva a svobody nepatří právo na zahájení trestního stíhání, pak nelze než učinit závěr, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým nemohlo být dotčeno právo stěžovatele zaručené ústavním pořádkem.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu