ECLI:CZ:US:2004:3.US.1.01
sp. zn. III. ÚS 1/01
Usnesení
III. ÚS 1/01
Ústavní soud rozhodl dne 11. listopadu 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. K., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 95/2000-477 ze dne 27. září 2000 a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. listopadu 1998 č. j. 4 C 293/89-430, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu vlastnických práv, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutími soudů bylo zasaženo do práv, která jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soud I. stupně nevyhověl jeho žalobě, ve které se domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se rušení žalobce jednáním v žalobě označeným, přičemž soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že on, jako žalobce, neunesl důkazní břemeno. V odvolacím řízení pak soud II. stupně rozsudek potvrdil, přičemž důvodem jeho rozhodnutí byla skutečnost, že v době rozhodování již k rušivému jednání žalovaným nedocházelo, a tak odpadl předmět řízení. Podle jeho názoru pro rozhodnutí o žalobě nebyl soudem I. stupně zjištěn řádně skutkový stav, nebyli vyslechnuti všichni svědci, které navrhl, hodnocení provedených důkazů obsažené v odůvodnění rozsudku bylo účelové a zkreslené. Odvolací soud se pak nevypořádal s jeho tvrzením obsaženým v odvolání, a proto proti jeho rozhodnutí stěžovatel podal k Nejvyššímu soudu dovolání.
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1637/2004-648 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele jmenovaný soud dne 3. září 2004 odmítl pro jeho nepřípustnost, z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §212 odst. 1 a 2 obč. soudního řádu a opodstatněně rozhodl tak, jak ve výroku jeho rozsudku uvedeno. V odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro které rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zamítající žalobu stěžovatele potvrdil, i když se jmenovaný soud dopustil pochybení v tom, že rozhodl o ne zcela dostatečně určité žalobě. Je třeba dodat, že pokud soud I. stupně zamítl žalobu po provedení obsáhlého dokazování a zhodnocením důkazů dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, tj. že neprokázal zásah do svých vlastnických práv ze strany žalovaného, pak soud II. stupně poté, co z výslechu a vyjádření samotného žalobce shledal, že jím v žalobě tvrzené zásahy již ustaly, rozhodl v souladu s §154 odst. 1 a §211 obč. soudního řádu, tj. v souladu se stavem v době vyhlášení rozhodnutí zjištěným na základě provedeného důkazu výslechem samotného žalobce. Uvedené důvody pro rozhodnutí soudu II. stupně nelze proto ani považovat za odlišnost jeho právního názoru a právního názoru vysloveného v rozhodnutí soudu I. stupně.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 11. listopadu 2004