ECLI:CZ:US:2004:3.US.114.04
sp. zn. III. ÚS 114/04
Usnesení
III. ÚS 114/04
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) S. D.a 2) Ing. A. D.., zastoupených JUDr. O. K., advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. prosince 2003 č. j. 28 Cdo 2265/2001-149, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2001 č. j. 16 Co 230/2001-127. Uvedli, že podle jejich přesvědčení soudy, jako orgány veřejné moci, které zamítly jejich žalobu na vyklizení předmětného bytu, posuzovaly věc účelově a svými rozhodnutími porušily práva zakotvená v čl. 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR. Poukázali na své postavení jako vlastníků nemovitosti, na okolnosti, na základě kterých v jejich domě žalovaná byt užívá, jakož i na to, jak jejich vlastnické právo soudy omezily, když konstatovaly, že žalovaná užívá předmětný byt na základě rozhodnutí o jeho přidělení, přičemž s účinností novely občanského zákoníku od 1. ledna 1992 po tomto datu není dána možnost ani po linii správních orgánů domáhat se správního přezkumu do té doby vydaných rozhodnutí o přidělení bytu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu II. stupně v rozsahu podaného dovolání, důvodně je shledal neopodstatněným, přičemž se všemi uplatněnými námitkami se vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Ztotožnil se se správnými závěry odvolacího soudu, vycházejícími mj. z právního posouzení předpokladů rozhodnutí organizace spravující byty, které měly povahu bytu podnikového, a z novely občanského zákoníku účinné od 1. ledna 1992, jíž došlo k zániku dřívějšího systému administrativního přidělování bytů, a tak k vyloučení možnosti správního přezkumu do té doby o nich vydaných rozhodnutí - tedy se závěry na základě nichž Městský soud v Praze dne 31. července 2001 potvrdil rozsudek soudu I. stupně zamítající žalobu stěžovatelů o uložení povinnosti žalované vyklidit označený byt do 15 dnů ode dne zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, i když k zamítnutí žaloby dospěl soud I. stupně na základě jiných závěrů a za použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zákona. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2004