ECLI:CZ:US:2004:3.US.144.03
sp. zn. III. ÚS 144/03
Usnesení
III. ÚS 144/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2002 sp. zn. 4 To 327/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení nesprávným posouzením jeho nároku na odměnu za obhajobu a nepřiznáním mu tak odměny ve výši 1.440,- Kč za jeden úkon právní služby do podání obžaloby bylo porušeno právo, zakotvené v čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu odměna ve výši 1.440,- Kč náleží proto, že obviněný, kterého obhajoval, byl stíhán pro dva samostatné trestné činy a na základě dvou samostatných sdělení obvinění.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 26. února 2004 poukázala na obsah rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení soudu I. stupně o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce. Uvedla, že stěžovatelem zastoupený byl obviněn pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona dne 31. července 1999 pro skutek spáchaný téhož dne a 25. srpna 1999 pak pro skutky spáchané v červnu a červenci roku 1999, šlo o stejnou skutkovou podstatu trestného činu, ty byly vedeny stejným záměrem, spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku. Nešlo tedy o vícečinný souběh trestných činů, a proto obhájci nenáleží odměna ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu. Za takto posuzovaného jednání mladistvého obviněného vyšetřovatel navrhl podání obžaloby pro jeden pokračující trestný čin krádeže - názor stěžovatelem prezentovaný by byl zjevně i v rozporu s povinností obhájce poskytnout obviněnému odbornou pomoc a působit a jednat v jeho prospěch.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí, usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. května 2002 sp. zn. 7 T 75/2000 a sdělení obvinění ze dne 31. července 1999 ČVS: OVV-408/312-99 a ze dne 20. srpna 1999 ČVS: OVV-408/308-99 ml. A. T. pro trestný čin krádeže zásah do práva, kterého se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal usnesení, jímž soud I. stupně přiznal stěžovateli odměnu a náhradu výdajů obhájce v trestní věci vedené proti A. T., stíhanému pro trestný čin podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona a důvodně stížnost směřující proti výši přiznané odměny zamítl, když o ní bylo rozhodnuto v souladu s §10 odst. 3 písm. b), §11 odst. 1 písm. b) a písm. e), f) a g) vyhlášky č. 177/96 Sb. a č. 235/97 Sb. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2004