ECLI:CZ:US:2004:3.US.145.04
sp. zn. III. ÚS 145/04
Usnesení
III. ÚS 145/04
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. K., a 2. K. a. s., se obou zastoupených JUDr. J. H. advokátem proti rozhodnutí Finančního úřadu Brno II ze dne 29. 4. 2002, čj. 64478/02/289960/5414, platebnímu výměru č. 1020000591, ze dne 29. 4. 2002, čj. 64524/02/289960/5414, platebnímu výměru č. 1020000592, a ze dne 29. 4. 2002, čj. 64660/02/289960/5414, platebnímu výměru č. 1020000594, a proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 21. 2. 2003, čj. 5795/2002/FŘ 140, ze dne 21. 2. 2003, čj. 5794/2002/FŘ 140, a ze dne 21. 2. 2003, čj. 5793/2002/FŘ 140, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 10. 3. 2004, jež byla podána k Ústavnímu soudu téhož dne, napadli stěžovatelé výše uvedená rozhodnutí Finančního úřadu Brno II a Finančního ředitelství v Brně, neboť mají za to, že jim nebyly uloženy daňové povinnosti (konkrétně daň z převodu nemovitostí) v souladu se zákonem, čímž mělo dojít k porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Ve svém podání dále uvedli, že v dané věci podali správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně (věc je vedena pod sp. zn.
30 Ca 133/2003, 30 Ca 132/2003 a 30 Ca 104/2003), ten však dosud nerozhodl; dle zjištění Ústavního soudu (č. l. 6 spisu) se tak nestalo ani do dnešního dne.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu §42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), tedy zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené citovaným zákonem; mezi tyto také patří, že stěžovatel je povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zákona). Přitom pod pojmem "vyčerpání" je třeba rozumět nejen uplatnění takového prostředku, ale i rozhodnutí o něm. V posuzovaném případě však daná podmínka splněna nebyla, neboť stěžovatel mohl podat, a také tak učinil, žalobu (resp. žaloby) podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen s. ř. s.), kromě toho jako další procesní prostředek ochrany práv stěžovatele připadá v úvahu i kasační stížnost (§102 a
násl. s. ř. s.).
Z uvedených důvodů je ústavní stížnost nepřípustná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. června 2004