ECLI:CZ:US:2004:3.US.165.04
sp. zn. III. ÚS 165/04
Usnesení
III. ÚS 165/04
Ústavní soud rozhodl dne 6. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 473/2003-128 ze dne 16. prosince 2003 a o návrhu na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. března 2004 obdržel Ústavní soud podání, jímž se na něj navrhovatel obrátil s návrhem na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2003 č. j. 28 Co 473/2003-128, a to s poukazem na porušení blíže neoznačených ústavních kautel zakotvených v Listině základních práv a svobod a Ústavy ČR.
Navrhovatel byl Ústavním soudem vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy a poučen ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzal dle doručenky dne 8. dubna 2004.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do novelizace provedené zák. č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu stanovené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, §30 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. a) cit. zák.].
Dle §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 83/2004 Sb., s účinností od 1. dubna 2004 fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Navrhovatel v určené lhůtě vady návrhu neodstranil. Z tohoto důvodu se jím Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl věcně zabývat.
Ve svém přípise ze dne 21. dubna 2004 současně navrhovatel zdůraznil, že povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem považuje za rozpornou s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež se domáhal, aby Ústavní soud ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. zrušil.
Ústavní soud připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Proto bylo nutno návrh stěžovatele pro neodstranění vad odmítnout.
Pokud se týče návrhu na zrušení ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, toto ustanovení v řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti aplikováno nebylo a jedná se tudíž v tomto ohledu o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (srov. §74 zák. č. 182/1993 Sb.).
Z hlediska věcné opodstatněnosti návrhu na zrušení předmětného ustanovení zákona, když vzhledem k jeho obsahu a následkům z něj plynoucím by v tomto případě nebyl uvedený poukaz mimo nepochybnou dostatečnou jeho formální stránku zcela korektním, Ústavní soud odkazuje na stanovisko pléna Pl. ÚS - st. 1/96 (uveřejněné in: Sbírka nálezů - svazek 9, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1998, str. 471 a násl.), v němž se zabýval otázkou, zda v řízení před ním musí být kvalifikovaně dle §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. zastoupen i advokát. Jestliže neshledal tuto úpravu za stojící v rozporu s ústavním pořádkem, když dospěl k závěru kladnému, tím spíše předmětné úvahy v citovaném stanovisku vyložené platí i ve vztahu k fyzické osobě bez právnického vzdělání (argumentum a fortiori). Konkrétně lze zdůraznit konečně i to, že v něm Ústavní soud mimo jiné rovněž konstatoval, že smyslem a účelem předmětného ustanovení "je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně zastoupen ... bez diferenciace povinnosti právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků ... řízení" (str. 477 dtto). Je tedy zřejmé, že vývody stěžovatele o protiústavnosti ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nesdílí.
S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2004