ECLI:CZ:US:2004:3.US.207.04
sp. zn. III. ÚS 207/04
Usnesení
III. ÚS 207/04
Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele D. P. Q. zastoupeného Mgr. M. S.advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003 sp. zn. 7 Tdo 1449/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti namítané dotčení v právu na spravedlivý proces spočívá v tom, že v rámci podřazení tvrzení stěžovatele předestřeného v dovolání nebyly co do jejich obsahu adekvátně zohledněny označené dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Ve vztahu k prvnímu z nich stěžovatel namítal, že znalecký posudek Ing. M. V. a jeho následná svědecká výpověď vyloučily naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu §224 odst. 1 tr. zák., pro nějž byl odsouzen, pročež se dle jeho názoru jednalo obsahově o výhradu nesprávné právní kvalifikace. Ohledně druhého označeného dovolacího důvodu potom zdůraznil, že soud odvolací neprovedl, resp. nepřipustil provedení jím předloženého důkazu (znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem PhDr. A. P.), čímž nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí ve věci samé (§2 odst. 5 tr. řádu).
Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do ústavně zaručeného práva, jehož se stěžovatel dovolával, shledán nebyl.
Nejvyšší soud, vycházeje z posuzování podaného mimořádného opravného prostředku z pohledu dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, shora citovaným usnesením dovolání stěžovatele, jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, odmítl. V této souvislosti konstatoval, že k zamítnutí odvolání stěžovatele usnesením Městského soudu v Praze (sp. zn. 8 To 357/2002 ze dne 7. listopadu 2002) nedošlo z procesních důvodů (§253 odst. 1, 3 tr. řádu), přičemž i v ostatním stěžovatel založil dovolání na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Nebylo lze tudíž podřadit tvrzení stěžovatele pod žádné z výše citovaných ustanovení tr. řádu.
Pro úplnost sluší se dodat, že Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídá současnému judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 282/03, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 31, č. 23).
Pakliže nebylo zjištěno dotčení stěžovatele v jeho ústavně zaručených základních právech, byla ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2004