ECLI:CZ:US:2004:3.US.233.03
sp. zn. III. ÚS 233/03
Usnesení
III. ÚS 233/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. G., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. 25 Co 192/2002-202 a Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. února 2002 č. j. 6 C 592/99-150, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 96 Ústavy České republiky, v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva týkající se koupě nádobí a tlakové poklice, tj. zboží prodávaného žalobcem, a za nichž požádal společně s manželkou o její zrušení. Vyslovil přesvědčení, že jednání prodávajícího poté co obdržel sdělení, ve kterém jej požádal o zrušení kupní smlouvy z vážných rodinných důvodů, bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku i s dobrými mravy, když na sdělení nereagoval a podal žalobu, která mu byla doručena společně s platebním rozkazem po době delší než tři roky. Dále namítl, že soudy hodnotily předmětnou smlouvu chybně - sám ji považuje za zmatečnou, nejednoznačnou a v rozporu s běžnými kupními smlouvami. Neztotožňuje se ani se závěry soudů, které se vztahují k možnosti či nemožnosti od smlouvy odstoupit - sám trvá na tom, že v kupní smlouvě je sjednána možnost její změny a pod tento pojem lze podřadit i dohody o jejich zrušení, což v normálním obchodním životě, jak fyzických tak právnických osob, možné je. Poukázal také na námitku promlčení, kterou vznesl a k níž soudy nepřihlédly, jakož i na chování reprezentanta, jednajícího za prodávajícího.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze se ve svém vyjádření odvolala na obsah stížností napadeného rozsudku a vyslovila přesvědčení, že je tato neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a). §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu a rozsudku Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 592/99, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. 25 Co 192/2002-202 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. února 2003 č. j. 33 Odo 850/2002-247 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozhodnutí soudu II. stupně bylo odmítnuto, když soud neshledal jeho přípustnost dle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu. Krajský soud v Praze přezkoumal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku v souladu s §212 a §212 odst. 1 a 5 obč. soudního řádu a důvodně konstatoval, že jmenovaný soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, na základě tohoto řádně zjistil skutkový stav a učinil také ve věci samé správné právní závěry. Pokud šlo o rozhodnutí o úrocích z prodlení, odvolací soud posoudil pouze odlišně počátek lhůty, od níž byla žalovanému povinnost uložena, a to za použití §3 odst. 1 obč. zákoníku. Soud I. stupně ve vyčerpávajícím odůvodnění správně zhodnotil obsah kupní smlouvy i úkon žalovaného, kterým projevil vůli od ní odstoupit, vyložil proč dospěl k závěru, že byla uzavřena za prodávajícího osobou oprávněnou, které skutečností svědčí o její platnosti a o tom, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil. Platnost kupní smlouvy a právní vztahy z této vzniklé, s ohledem na datum uzavření smlouvy, důvodně hodnotil dle občanského zákona, ve znění platném a účinném k 1. prosinci 1995. Poněvadž se soudy obou stupňů vypořádaly se všemi námitkami v řízení žalovaným uplatněnými a zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu za použití shodných námitek dovolává, zjištěn nebyl, lze na odůvodnění jejich rozhodnutí v dalším odkázat. Pokud stěžovatel ve svém návrhu poukázal na rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 182/01, je třeba uvést, že v něm Ústavní soud k otázce odstoupení od smlouvy vyslovil právní názor, týkající se hodnocení formulací a pojmů, použitých ve smlouvě, pokud tyto lze vykládat rozdílně - takové však v předmětné smlouvě shledány nebyly. S možností aplikace nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 276/99 ze dne 11. 10. 1999 se soud I. stupně, v souladu se zjištěným obsahem smlouvy, rovněž vypořádal.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 S., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2004