ECLI:CZ:US:2004:3.US.244.04
sp. zn. III. ÚS 244/04
Usnesení
III. ÚS 244/04
Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M.. zastoupeného Mgr. J. V. advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004, sp. zn. 14 Cmo 575/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojí stěžovatel proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004 (14 Cmo 575/2003-59) a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a zásada rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání 1. žalované - Společenství vlastníků jednotek domů čp. 1557 - 1565, Plamínkové 1557 - 1565, Praha 4 - změnil usnesení soudu I. stupně (Městského soudu ze dne 3. listopadu 2003, čj. 21 Cm 32/2001-51) ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovatel (v právním postavení žalobce v řízení před obecným soudem) je povinen zaplatit uvedené žalované na nákladech řízení 6.425,- Kč. Dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že stěžovatel je povinen zaplatit uvedené žalované 825,- Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti s postupem Vrchního soudu v Praze a jeho odůvodněním nesouhlasí. Domnívá se - stručně shrnuto - že v jeho věci byly dány podmínky pro aplikaci §150 o. s. ř. a náklady řízení neměly být protistraně přiznány, k čemuž dospěl i soud I. stupně. Stěžovatel zdůraznil, že vzal svou žalobu zpět v důsledku nezaviněné důkazní nouze (žalovaná nepředložila originál dokladu o účasti vlastníků jednotek na shromáždění Společenství vlastníků jednotek) a soud I. stupně proto řízení zastavil s tím, že žalované společenství vlastníků s tím rovněž vyslovilo svůj souhlas. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Vrchního soudu v Praze, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stran aplikace §150 o. s. ř. se judikatura obecných soudů postavila na stanovisko, že důvodem, hodným zvláštního zřetele ve smyslu uvedeného ustanovení, jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků sporu, okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoje účastníků v průběhu řízení apod. (k tomu srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 1997 - 10 Cmo 260/97). Ústavní soud, posuzujíc věc pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), zdůrazňuje, že je výlučně věcí obecných soudů, aby blíže vymezily podmínky užití §150 o. s. ř., a aby s přihlédnutím k v zákoně stanoveným podmínkám o nich rozhodovaly, jak se v dané věci v mezích ustálené rozhodovací praxe obecných soudů stalo. Ústavní přezkum výroků (rozhodnutí) o nákladech řízení, s ohledem na povahu věci, může spadat do pravomoci Ústavního soudu jen zcela výjimečně.
Tvrzení stěžovatele stran věcné nesprávnosti jím napadeného rozhodnutí však tohoto druhu není, neboť - jak Ústavní soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995) - přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci se z pravomoci Ústavního soudu vymyká za podmínky, že obecný soud své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní (§167 odst. 2, §157 odst. 2 o. s. ř.), jak se v dané věci stalo.
Z takto rozvedených důvodů k porušení tvrzeného práva na soudní ochranu a zásady rovnosti (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) nedošlo; ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. října 2004