ECLI:CZ:US:2004:3.US.25.04
sp. zn. III. ÚS 25/04
Usnesení
III. ÚS 25/04
Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Zastupitelstva obce H. Ž. zastoupeného JUDr. Z. K. advokátem na zrušení zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, a zákona č. 284/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. 1. 2004 a označeném jako komunální ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), zastupitelstvo výše uvedené obce tvrdilo, že zákonem č. 320/2002 Sb. je zřetelným způsobem porušeno ustanovení čl. 8 Ústavy ČR, protože tento zákon přenesl výkon státní správy zcela na samosprávu, čímž bylo docíleno pravého opaku, než jak je zakotvuje uvedené ustanovení.
Vzhledem k absenci právního zastoupení (§30 odst. 1, §31 zákona) byl navrhovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění této vady podání, což posléze učinil. V návrhu sepsaném právním zástupcem se pak uvádí, že samosprávná působnost obce je zaručena zejména čl. 8 Ústavy ČR, kdy toto ustanovení upravuje princip výstavby státu, jímž je stát vázán a musí jej respektovat ve své zákonodárné činnosti; územní samosprávu je nutno přitom považovat za jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR a nutným předpokladem k naplnění principu územní samosprávy je dle navrhovatele především vytvoření kvalitních samosprávných orgánů a vytvoření vlastního finančního a majetkového zdroje. Dále se v návrhu uvádí, že samospráva je samostatnou větví nezávislou na státní správě a jí nepodřízenou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými, a to vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky. Existence samosprávy je podle názoru navrhovatele podmíněna přenecháním veřejné moci. V rozporu s těmito principy jsou některé právní předpisy vydávané příslušnými ministerstvy, neboť výrazně zasahují do samosprávy obcí a přímo je nutí, aby se chovaly tak, jak chce příslušný orgán státní správy, kdy jako nástroj slouží finanční prostředky. Zejména má jít o zákony uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, prostřednictvím nichž má stát svými orgány výrazně zasahovat do samosprávného postavení obcí. Vzhledem k tomu zastupitelstvo uvedené obce navrhuje, aby Ústavní soud tyto zákony, příp. jejich ustanovení, jimiž má být porušován čl. 8 Ústavy ČR, zrušil.
Ústavní soud je povinen zabývat se nejprve tím, zda jsou splněny formální předpoklady pro to, aby podaný návrh bylo možno meritorně projednat (§42 odst. 1 zákona). Vycházel přitom z toho, že podaný návrh je sice označen jako (komunální) ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. b) zákona, z jeho obsahu je však zřejmé, že se nejedná o ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí či "jinému zásahu státu", o níž by Ústavní soud mohl rozhodnout způsobem uvedeným v §82 odst. 4 zákona, nýbrž že se jedná o návrh směřující přímo proti zákonům nebo jejich jednotlivým ustanovením, přičemž řízení o takovém návrhu je upraveno v hlavě druhé, oddíle prvním zákona.
Ustanovení §64 zákona pak taxativně vymezuje, kdo je návrh na zrušení zákona nebo jiných právních předpisů oprávněn podat, obec, resp. její zastupitelstvo zde však uvedeno není. Vzhledem k této skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh podle §43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. května 2004