ECLI:CZ:US:2004:3.US.264.04
sp. zn. III. ÚS 264/04
Usnesení
III. ÚS 264/04
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci V. G. zastoupené JUDr. F. M., advokátem o ústavní stížnosti na postup Policie České republiky - obvodního oddělení v Ostravě-Porubě, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností navrhovatelka napadla postup shora označeného policejního orgánu, vytýkala mu nečinnost ve věci vedené pod ČVS: MROV-818/P1-Tč-2000 a domáhala se, aby Ústavní soud vydal nález, jímž "orgánům činným v trestním řízení v městě Ostravě a Moravskoslezském kraji" zakáže pokračovat v porušování jejího ústavně zaručeného práva "na soudní ochranu" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V předmětné věci šlo skutkově o trestní řízení vedené k trestnímu oznámení jejího syna a posléze i trestnímu oznámení podanému stěžovatelkou. Jak vyplynulo z vyjádření policejního orgánu (Policie České republiky, Městského ředitelství, obvodního oddělení, Ostrava-Poruba) ze dne 8. června 2004, předmětná trestní věc není dosud skončena z toho důvodu, že po J. P., vůči němuž trestní oznámení směřovala, bylo vyhlášeno dne 1. září 2000 celostátní pátrání, přičemž tento nebyl do současné doby nalezen.
Dle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy ČR), resp. tehdy, když je řízení ve věci jako celek pravomocně skončeno [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla, ani nikterak nedoložila (§72 odst. 6 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), že by před jejím podáním využila možnosti jí dané §157a tr. řádu, dle něhož mimo jiné i poškozený má právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu.
Stěžovatelka tak nedostála požadavku vyjádřenému v ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a proto byl její návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2004