ECLI:CZ:US:2004:3.US.318.04
sp. zn. III. ÚS 318/04
Usnesení
III. ÚS 318/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele W. T. a. s., zastoupeného Mgr. Z. K., advokátkou o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. února 2004 č. j. 12 C 132/2003- 93, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, jímž byl zavázán zaplatit deseti žalobcům po 550,50 Kč s příslušenstvím a nahradit jim náklady řízení. Uvedl, že nesouhlasí s právním názorem soudu, z něhož vyplývá, že žalobci řádně reklamovali vady dopravy, když z obsahu jejich podání je zřejmé, že namítali pouze to, že v důsledku opožděného příjezdu do místa pobytu a dřívějšího odjezdu z místa pobytu byli účastníci zájezdu připraveni o možnost půldenního lyžování v den příjezdu a odjezdu. Rozhodnutím soudu se proto cítí dotčen v právu zaručeném čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Okresní soud Plzeň-město projednal žalobu, ve které byl uplatněn nárok z odpovědnosti za vady plnění, jež byly řádně a včas vytčeny - nárok deseti žalobců představoval 5% slevu z ceny zájezdu objednaného zástupcem žalobců dne 23. listopadu 1999, obstaraného a uskutečněného stěžovatelem ve dnech 10. až 19. března 2000, tj. za účinnosti občanského zákona před 1. říjnem 2000 (tj. před účinností zák. č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu). Pro rozhodnutí, jímž žalobě vyhověl, provedl soud důkazy o obsahu uzavřené smlouvy, o způsobu plnění poskytnutého stěžovatelem, jakož i reklamaci obsahující výtku vad plnění, v hodnocení provedených důkazů nebyl shledán rozpor s §132 obč. soudního řádu. Pokud stěžovatel tvrdí, že předmětem reklamace bylo to, že v důsledku opožděného příjezdu do místa pobytu a dřívějšího odjezdu z místa pobytu byli účastníci připraveni o možnost půldenního lyžování, přičemž soud konstatoval, že předmětem reklamace byly vady z dopravy, je třeba dodat, že z provedených důkazů bylo mj. spolehlivě prokázáno, že termín odjezdu do místa pobytu dodržen nebyl, což také bylo jako vada vytčeno. I skutečnost, že žalobci byli zkráceni v možnosti lyžování je třeba považovat za důsledek, který byl žalobci pociťován právě pro vytčené a prokázané vady při jejich přepravě. Další zjištěné vady z dopravy byly vytčeny prostřednictvím delegátky cestovní kanceláře, jak bylo obsaženo v její zprávě, učiněné faxem. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, pokud směřovala i proti výroku o zastavení řízení ohledně částky 20,- Kč s přísl., pak jako stížnost podaná osobou neoprávněnou, když rozhodnutím o částečném zastavení řízení vedeného proti žalovanému nebyl stěžovatel dotčen [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004