ECLI:CZ:US:2004:3.US.324.03
sp. zn. III. ÚS 324/03
Usnesení
III. ÚS 324/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) M. P., 2) S. P., a 3) J. M., zastoupených JUDr. R. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. dubna 2003 sp. zn. 28 Cdo 823/2003 a Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2002 sp. zn. 13 Co 633/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozsudků, odůvodnili ústavní stížnost tím, že zamítnutí návrhu odvolacím soudem, jímž uplatnili nárok dle zákona č. 229/1991 Sb., a zamítnutí dovolání, které proti rozsudku soudu II. stupně podali k Nejvyššímu soudu, považují za rozhodnutí, jimiž došlo k porušení jejich základního práva na spravedlivý proces, a to proto, že soudy nesprávně aplikovaly a vyložily ustanovení citovaného zákona o půdě.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 9 C 45/99 a stížností napadených rozsudků zásah do práva, kterého se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo vyhověno návrhu směřujícímu proti Pozemkovému fondu České republiky a důvodně změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že návrh žalobců, že jsou oprávněni ve smyslu §4 a §4a odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., k uplatnění nároku u pozemkového úřadu dle §9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., k zemědělským pozemkům p. č. 765/1 o výměře 3.300 m2 a p. č. 834 o výměře 7.988 m2 v kat. úz. Lukov, zamítl. Nejvyšší soud se pak v dovolacím řízení, s poukazem na právní úpravu vztahů mezi osobami oprávněnými - fyzickými osobami jako původními vlastníky nemovitostí a dalšími po nich oprávněnými osobami za podmínek §4 odst. 1 a 2 zák. o půdě a osobami povinnými, tj. právnickými osobami, které tyto nemovitosti držely ke dni účinnosti zákona o půdě na základě práva hospodaření nebo práva vlastnického ve smyslu §5 odst. 1 a 2 zákona o půdě, opodstatněně ztotožnil se závěry soudu II. stupně, tj. se zjištěním, že žalovaný Pozemkový fond ČR není v předmětné věci pasivně legitimován. Na odůvodnění rozsudků odvolacího soudu, jakož i Nejvyššího soudu ČR, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2004