ECLI:CZ:US:2004:3.US.334.03
sp. zn. III. ÚS 334/03
Usnesení
III. ÚS 334/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele JUDr. T. V., zastoupeného JUDr. L. V., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. dubna 2003 č. j. 33 Nc 6640/2003-93 a o návrhu na zrušení §29 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal cestou účastní stížnosti zrušení rozhodnutí, jímž byl soudem vyloučen z provedení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6640/2003. Uvedl, že se postupem soudu cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 4 odst. 3 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když byl vyloučen z činnosti rozhodnutím, proti němuž se nemůže s ohledem na obsah §29 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb. bránit opravným prostředkem, soudce o vyloučení může rozhodnout, aniž by byl povinen vyžádat si od exekutora vyjádření k obsahu podané námitky proti jeho osobě. Proto jak rozhodnutí soudu, tak citované ustanovení zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, považuje za protiústavní a stojící v rozporu s principy právního státu. Poukázal na zákonnou úpravu (§37a zák. č. 141/1961 Sb.), vztahující se k vyloučení advokáta, který má ze zákona možnost se k celé věci vyjádřit, proti rozhodnutí o vyloučení pak podat stížnost, jakož i na stávající postavení exekutora ve vztahu k soudci, vůči němuž se nemůže bránit ani námitkou podjatosti, i když jeho chování důvodné pochybnosti vzbuzuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Obvodní soud pro Prahu 1, který vyloučil z provedení exekuce stěžovatele, učinil tak po vznesení námitky jeho podjatosti povinným, po vyjádření stěžovatele, jakož i po zjištění skutečností, na základě nichž pak shledal opodstatněně důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a tedy důvod pro postup dle §29 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud stěžovatel navrhl také zrušení ustanovení §29 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb., dle něhož není proti rozhodnutí vydanému v řízení o vyloučení exekutora přípustný opravný prostředek, je třeba konstatovat, že k vyloučení stěžovatele z provedení exekuce došlo za použití §29 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., proti rozhodnutí, jež se o uvedené ustanovení opírá, byla podána ústavní stížnost, která však byla odmítnuta. Proto stěžovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona či jeho jednotlivého (označeného) ustanovení, jak to má na mysli §64 odst. 1 písm. d) a §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a návrh byl odmítnut dle ust. §43 odst. 2 písm. b), ve spojení ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2004