ECLI:CZ:US:2004:3.US.34.04
sp. zn. III. ÚS 34/04
Usnesení
III. ÚS 34/04
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D. zastoupeného JUDr. L. K. advokátkou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. listopadu 2002, sp. zn. 13 Nc 16495/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
4. listopadu 2002 (13 Nc 16495/2002-4) a tvrdil, že v důsledku protiprávně vedené exekuce bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl nucen uhradit exekutorovi dluh za svou bývalou manželku, i když mu předložil pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, prohlášení jeho manželky, že se vzdává užívacího práva k bytu, kde stěžovatel bydlí, a další její prohlášení, že je se stěžovatelem majetkově vyrovnána. Stěžovatel rovněž exekutorovi předložil návrh na zrušení trvalého pobytu jeho bývalé manželky v předmětném bytě. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. listopadu 2002 (13 Nc 16495/2002-4).
Ústavní stížnost je jednak podaná osobou zjevně neoprávněnou, jednak je nepřípustná.
Po odstranění formálních vad, na základě výzvy Ústavního soudu, Ústavní osud s ohledem na povahu ústavní stížnosti zkoumal, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ve věci III. ÚS 137/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., usn. č. 28, Praha 1997) ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), taxativně vymezuje rozsah oprávněných osob k podání ústavní stížnosti. Takovou osobou je fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí má dotýkat. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby takováto osoba byla účastníkem původního řízení a jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno.
Stěžovatel v řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastník řízení nevystupoval. Ústavní stížnost je podána tedy osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona].
V poučení napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. listopadu 2002 (13 Nc 16495/2002-4) je nadto uvedeno, že proti němu lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů. Nevyčerpání řádného opravného prostředku způsobuje nepřípustnost ústavní stížnosti [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zákona].
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl [§43 odst. 1 písm. c) a e) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. května 2004