ECLI:CZ:US:2004:3.US.349.04
sp. zn. III. ÚS 349/04
Usnesení
III. ÚS 349/04
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatele MUDr. J H. zastoupeného Mgr. Z. K., advokátem proti usnesení Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 74/04, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně vadným návrhem brojil navrhovatel proti usnesení Ústavního soudu ze dne 6. května 2004 (IV. ÚS 74/04).
Návrh navrhovatele trpěl formálními vadami, které spočívaly především v tom, že navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu). Ústavní soud proto vyzval navrhovatele k odstranění zmíněné formální vady s tím, že jiné eventuální formální vady, včetně otázky přípustnosti návrhu, bude navrhovatel konzultovat se svým kvalifikovaným zástupcem (advokátem). Ve lhůtě obdržel Ústavní soud plnou moc (její kopii) advokáta Mgr. Z. K., ve které bylo uvedeno, že zastupuje navrhovatele v řízení před Ústavním soudem ve věci jeho ústavní stížnosti proti usnesení Ústavního soudu ze dne 6. května 2004 (IV. ÚS 74/04). Jmenovaný advokát podání navrhovatele jím vlastnoručně sepsaná nikterak nedoplnil.
Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele je třeba odmítnout. Důvodem je skutečnost, že zákon o Ústavním soudu neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná.
V čl. 87 Ústavy ČR jsou vymezeny jednotlivé typy řízení před Ústavním soudem, úpravu jejichž procesních pravidel pak určuje zákon o Ústavním soudu, kterým je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR). Tento zákon neobsahuje právní úpravu řízení, v jehož rámci by bylo možné podrobit přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Jinými slovy řečeno, znění uvedeného zákona jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí, a to dokonce ani v situaci, kdy jiný soudce (senát) závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí nesdílí. Neobsahuje ani institut obnovy řízení (výjimkou je řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu) či institut jí analogický. Ostatně k této problematice se Ústavní soud již vyjádřil ve svých předchozích rozhodnutích, která se týkají problematiky obnovy řízení před Ústavním soudem, a jež byla publikována, a proto postačí na závěry v nich uvedené odkázat (k tomu srov. např. usnesení ve věci II. ÚS 75/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 10, usn. č. 19, Praha, 1998, usnesení ve věci II. ÚS 458/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 12, usn. č. 75, Praha, 1999, obdobně též usnesení ve věci I. ÚS 288/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 21, usn. č. 4, Praha, 2002, a jiná).
Z takto rozvedených důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno, aniž se jevilo účelným vyzývat navrhovatele, resp. jeho právního zástupce, k odstranění další vady návrhu - z návrhu nebylo patrno, čeho se jím navrhovatel domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. října 2004