ECLI:CZ:US:2004:3.US.357.03
sp. zn. III. ÚS 357/03
Usnesení
III. ÚS 357/03
Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2002 sp. zn. 8 Co 11/2002 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. září 2001 č. j. 41 P a Nc 169/2000-88, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, kterými byla porušena práva zakotvená v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dětí. Poukázal na chování matky nezletilých dětí, které jí byly svěřeny do výchovy, na to, že sám je řádným otcem, řádně plní k dětem vyživovací povinnost, přičemž je mu znemožňován kontakt s nimi. Proto navrhl, aby soud svěřil děti do společné výchovy rodičů, tj. bývalých manželů, návrhu vyhověno nebylo, když soud konstatoval, že od předchozího rozhodnutí o výchově nezletilých nedošlo k takové změně poměrů, která by otevřela prostor pro nové soudní rozhodnutí. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání, proti rozsudku krajského soudu pak dovolání k Nejvyššímu soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003 sp. zn. 30 Cdo 651/2002 bylo zjištěno, že nezletilé děti J., nar. 14. 3. 1993 a M., nar. 23. 6. 1995, byly rozsudkem ze dne 31. srpna 1999 č. j. P 456/97, 41 Ssv 397/98-41, který nabyl právní moci 2. května 2000, svěřeny do výchovy matce, návrh na svěření dětí do společné péče rodičů podal otec 6. června 2000. Soud I. stupně návrh zamítl, když nezjistil takovou změnu poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o výchově nezletilých. Krajský soud na základě odvolání otce dětí přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Ostravě a opodstatněně jej potvrdil, když shledal, že soud I. stupně náležitě zjistil skutkový stav a na základě toho pak rozhodl v souladu s §28 zák. o rodině. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné dne 16. dubna 2003 odmítl, proti jeho usnesení stížnost nesměřuje.
Z výše uvedeného zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Podle ustanovení §28 zákona o rodině může soud i bez návrhu změnit rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, změní-li se poměry. Taková změna poměrů však zjištěna nebyla. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že matka brání jeho kontaktu s dětmi, lze uvést, že o úpravě styku otce s nezletilými nebylo napadenými rozsudky rozhodováno a nabylo o ní rozhodnuto ani rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1999, potvrzeným Krajským soudem v Ostravě dne 20. března 2000.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2004