ECLI:CZ:US:2004:3.US.387.04
sp. zn. III. ÚS 387/04
Usnesení
III. ÚS 387/04
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele JUDr. J. R., zastoupeného JUDr. M. J., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2004 č. j. 23 Co 118/2004-29 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. února 2004 č. j. 40 E 72/2004-8, rozhodnutím Ministerstva vnitra č. j. II/s-OS/1-1294/1245/96/r ze dne 24. června 1996, č. j. VS/1-1/3530/99-r ze dne 30. srpna 1999, č. j. VS-700/SDR/1-2001 ze dne 16. ledna 2002 a č. j. VS-10 481/SDR/1-2003 ze dne 23. prosince 2003, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 1999 sp. zn. 5 A 91/96 a ze dne 27. září 2001 sp. zn. 6 A 110/99 a Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2003 sp. zn. 7 A 13/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal výroku, jímž by bylo konstatováno, že uvedenými rozhodnutími orgánů státní moci byla porušena práva zaručená čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a vysloveno, že všechna výše citovaná rozhodnutí, která znamenala odmítnutí registrace občanského sdružení, jehož je zmocněncem, jsou nicotná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 5 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti bylo nepochybně zjištěno, že pouze návrh směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2004, o přezkoumání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. února 2004 č. j. 40 E 72/2004-8, byl podán ve lhůtě výše uvedené. Jmenovaný soud důvodně svým usnesením potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, který zamítl návrh stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2003 č. j. 7 A 13/2002-46, poněvadž výrok tohoto soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. ledna 2002 č. j. VS-700/SDR/1-2001, nemohl být předmětem výkonu rozhodnutí, jak se stěžovatel domáhal, když navrhoval, aby soud na základě citovaného rozhodnutí uložil povinnému do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaslat stěžovateli, jako oprávněnému, registrované stanovy občanského sdružení T. T. W.R. A. pod pokutou 100.000,- Kč. V odůvodnění stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze bylo vysvětleno, za použití §251, §261, §263 a §264 odst. 1 obč. soudního řádu, jaké povinnosti má soud před nařízení výkonu rozhodnutí - tj. povinnost přezkoumat, zda rozhodnutí, jež je označeným podkladem pro exekuční titul, je vykonatelné, zda oprávnění a povinní jsou ti, kterým titul přiznává právo či povinnost, jaký je rozsah práv vyplývající z obsahu rozhodnutí a zda jeho výkon není veden způsobem zjevně nevhodným. S ohledem na uvedené pak opodstatněně konstatoval, že Obvodní soud pro Prahu 7 postupoval ve věci sp. zn. 40 E 72/2004 správně, když dne 26. února 2004 návrh stěžovatele zamítl. Proto zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl.
Pro tato zjištění byl návrh směřující proti výše citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. února 2004 č. j. 40 E 72/2004-8 shledán zjevně neopodstatněným a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Návrh stěžovatele, brojící proti všem dalším rozhodnutím, jež jsou výše označena, je návrhem podaným po lhůtě k tomu stanovené §72 odst. 3 a 5 cit. zákona o Ústavním soudu. Lze také dodat, že Ústavní soud je oprávněn a povinen rozhodovat o ústavních stížnostech tak, jak vyplývá z čl. 87 Ústavy České republiky a z §82 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z uvedených ustanovení je nesporné, že by pak nebyl příslušným rozhodovat o "nicotnosti" označených rozhodnutí, jak se stěžovatel v podání ze dne 4. srpna 2004 domáhá, i kdyby byl proti nim návrh podán včas [§43 odst. 1 písm. b), d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2004