ECLI:CZ:US:2004:3.US.392.03
sp. zn. III. ÚS 392/03
Usnesení
III. ÚS 392/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele JUDr. O. H., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2003 č. j. 22 Co 56/2003-354 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. září 2002 č. j. 9 C 178/93-320, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva zakotvená v čl. 36 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na dobu řízení o náhradu škody, když její délka měla vliv na určení ceny nemovitosti, která v roce 1992, tedy v době vzniku škody, byla nepochybně nižší, než v době, kdy byl vypracován znalecký posudek přihlížející k předpisům o cenách nemovitostí platných v době současné. Délka řízení měla vliv i na výši úroků z prodlení, které dosáhly do dne právní moci rozsudku městského soudu částky 20.274.609 Kč, což představuje 144% výše škody.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §212 obč. soudního řádu a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem, s poukazem na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 102/94 (publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení, ve svazku 2. pod č. 61) a §132 obč. soudního řádu, pak vysvětlil opodstatněnost způsobu zjištění rozsahu škody v závislosti na ceně předmětné nemovitosti, kterou pro porušení povinností advokáta poškozená (jako oprávněná) při uplatňování restitučních nároků nenabyla - tj. zjištění škody na základě důkazů o výši ceny nemovitosti stanovené v závislosti nejen na její konstrukci, vybavení, velikosti a stáří, ale i na zájmu o ni - tedy na poptávce a nabídce v daném čase a místě. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat s tím, že zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud stěžovatel poukázal na délku soudního řízení a její vliv na výši přisouzené náhrady škody a úroků z prodlení, lze na základě obsahu ústavní stížnosti konstatovat, že o oprávněnosti žaloby o náhradu škody a odpovědnosti žalovaného za její vznik rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 mezitímním rozsudkem, který nabyl právní moci 10. září 1999 - poté mohl stěžovatel žalobkyni plnit, případně v souvislosti s průtahy řízení postupovat dle zák. č. 436/1991 Sb., č. 335/1991 Sb. a zák. č. 6/2002 Sb. .
S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2004