ECLI:CZ:US:2004:3.US.429.04
sp. zn. III. ÚS 429/04
Usnesení
III. ÚS 429/04
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. P. zastoupeného JUDr. L. Z. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2003 sp. zn. 9 To 197/2003 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. února 2003 sp. zn. 6 T 103/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů porušily práva, jež jsou zakotvena v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, v čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že nebyly provedeny důkazy, které navrhl, soudy se s těmi, jež provedeny byly, při jejich hodnocení řádně nevypořádaly a tak nesplnily povinnost objasňovat stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále uvedl, že nerespektování zásad dokazování vedlo i k nerespektování zásady presumpce neviny i k omezení zásady práva na obhajobu, když k neprovedeným důkazům, které navrhoval, mu nebyla dána možnost se vyjádřit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 103/2002 a stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, 2 tr. zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 20 měsíců a k zaplacení částky 100.000,- Kč s přísl. poškozené M. B. a po doplnění dokazování jejím výslechem opodstatněně shledal, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí ve věci obžalovaného stěžovatele nepochybil. V odůvodnění usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, ze kterých důkazů a jejich hodnocení dospěl soud I. stupně k rozhodnutí, že obžalovaný se trestného činu zpronevěry dopustil a na základě jakých zjištění a právních ustanovení mu byl uložen trest a povinnost k náhradě škody. Poněvadž v postupu soudů nebylo shledáno porušení zásad obsažených v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, na odůvodnění rozhodnutí lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Lze dodat, že stěžovatel proti rozhodnutí soudu II. stupně podal dovolání [s důvody dle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu], které bylo Nejvyšším soudem dne 4. března 2004 usnesením sp. zn. 3 Tdo 223/2004 odmítnuto, proti usnesení jmenovaného soudu ústavní stížnost nesměřovala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2004