ECLI:CZ:US:2004:3.US.432.04
sp. zn. III. ÚS 432/04
Usnesení
III. ÚS 432/04
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické, ve věci navrhovatele V. P. zastoupeného JUDr. J. D. advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Štěpánská 20, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2004 sp. zn. 61 To 61/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí odvolacího soudu, odůvodnil své podání tím, že se napadeným usnesením cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že jeho výtky se týkají postupu soudu při hodnocení provedených důkazů, když podle jeho přesvědčení ten nebyl v souladu s §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, a poukázal na chování poškozeného, jakož i svědka Ryse, které svědčilo o vážně míněných vyhrůžkách, přičemž on sám motiv k násilí vůči poškozenému neměl. Pokud jde o způsob vzniku zranění, jež poškozený utrpěl, nebyl vzat zřetel na stanovisko znalce, který uvedl, že k němu mohlo dojít i jediným úderem hlavy - soud vzal za prokázané, že zranění způsobil pěstí a opakovaným úderem hlavou do obličeje poškozeného. Také příčiny vzniku zranění, které utrpěl on sám, hodnotil soud nesprávně, když dovodil, že bylo způsobeno vzájemným napadáním mezi účastníky incidentu. Z uvedených důvodů považuje závěry soudu za nepřezkoumatelné a nesrozumitelné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v souladu s §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a trestným činem výtržnictví podle §221 odst. 1 a §202 odst. 1 trestního zákona, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců a zavázán k náhradě škody poškozenému ve výši 27.240,- Kč, přičemž opodstatněně shledal, že v hlavním líčení byly provedeny všechny potřebné důkazy, tyto hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 trestního řádu a ze zjištěného skutkového stavu pak vyvozeny správné právní závěry. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami obžalovaným uplatněnými v odvolání a, vzhledem k tomu, že ústavní stížnost obsahuje námitky totožné, lze na závěry obsažené v odůvodnění jako na správné odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2004