ECLI:CZ:US:2004:3.US.486.04
sp. zn. III. ÚS 486/04
Usnesení
III. ÚS 486/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného o ústavní stížnosti PhDr. L. K., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2004 sp. zn. 21 Nc 452/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně shora označeného, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na opravu odůvodnění usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2003 č. j. 16 C 68/89-367.
Tímto usnesením městského soudu, jak patrno z jeho obsahu i obsahu ústavní stížnosti, byl v řízení zahájeném k žalobě stěžovatele o ochranu osobnosti schválen smír mezi účastníky řízení před soudem uzavřený, k němuž dal podnět stěžovatel s ohledem na průtahy, k nimž v řízení docházelo a chybné procesní postupy na straně soudu, v důsledku nichž, jak se tvrdí v ústavní stížnosti, nedokázal městský soud za dobu 15 let trvání sporu ani jednou meritorně rozhodnout. Tento důvod smírného vyřešení věci byl, jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, oběma stranami prezentován a soud jej také při vyhlášení usnesení o schválení smíru v rámci jeho ústního odůvodnění konstatoval. Písemné vyhotovení usnesení o schválení smíru uvedení těchto důvodů však již postrádá. Stěžovatel považuje uvedení důvodu vedoucího strany sporu k uzavření smíru za podstatné nejen z pohledu skutkového, ale i s přihlédnutím k útrapám, které mu nekonečný spor přivodil, a proto navrhl ve smyslu ust. §165 odst. 1 o. s. ř. provedení opravy odůvodnění tohoto usnesení. Městský soud v Brně jeho návrhu nevyhověl a předložil věc k rozhodnutí odvolacímu soudu, který však návrhu stěžovatele, aniž se jím zabýval věcně, rovněž nevyhověl v podstatě s odůvodněním, že tento návrh byl stěžovatelem podán po lhůtě uvedené v ust. §165 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost stěžovatele, který napadené rozhodnutí s ohledem na specifika případu vnímá jako rozhodnutí zasahující do Listinou základních práv a svobod zaručovaného práva na spravedlivý proces. Poukazuje na to, že s písemným odůvodněním usnesení o schválení smíru, proti kterému občanský soudní řád nepřipouští odvolání [§202 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a které tak nabývá právní moci dnem doručení, se nemůže účastník řízení seznámit dříve, než právě v den doručení tohoto usnesení, přitom písemné odůvodnění rozhodnutí soudu se od ústního podaného soudem při jeho vyhlášení může lišit, z povahy věci je ovšem vyloučeno, aby účastník řízení mohl podat návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, coby opravný prostředek sui genesis, dříve než právě v den doručení písemného vyhotovení. Kryje-li se v případě vydání rozhodnutí ve formě usnesení o schválení smíru den jeho doručení s dnem nabytí jeho právní moci, pak by za použití výkladu ust. §165 odst. 1 o. s. ř., podaného v jeho případě krajským soudem, bylo účastníku takového řízení znemožněno domáhat se opravy nesprávností, kterých se soud při zpracování písemného vyhotovení rozhodnutí dopustí. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že je na místě umožnit účastníku řízení, jehož výsledkem je vydání usnesení schvalujícího smír, žádat provedení opravy odůvodnění vydaného rozhodnutí, neboť jakýkoliv jiný postup nutně vede k omezení účastníka řízení v jeho právu podávat opravné prostředky a ve svém důsledku vytváří i nerovnost v právním postavení mezi účastníky soudního smíru a účastníky řízení, v nichž je meritorně rozhodováno jinou formou rozhodnutí. Z uvedených důvodů stěžovatel, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, navrhuje zrušení usnesení odvolacího soudu.
Ústavní stížnost není důvodná.
Po zvážení argumentace stěžovatele a seznámení se s obsahem napadeného rozhodnutí Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, neshledal
Obecně je třeba uvést, že při rozhodování o schválení smíru ve věci, jejíž povaha jeho uzavření připouští, soud zjišťuje "pouze", zda obsah smíru navrhovaného ke schválení není v rozporu s právními předpisy (§99 odst. 2 o. s. ř. ). Nezjišťuje tedy ani neposuzuje důvody a pohnutky, které strany sporu k uzavření smíru vedly, neboť tyto pro jeho rozhodnutí o schválení či neschválení smíru nejsou relevantní. Poukázat je třeba také na to, že oprava odůvodnění jakéhokoli rozhodnutí není možná v části, v níž soud uvádí, čeho se navrhovatel domáhá a z jakých důvodů (viz Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, 6. vydání Praha, C. H. Beck str. 635). Již z těchto důvodů nelze neuvedení pohnutek vedoucích k uzavření smíru, jakkoli mohou být pro samotného účastníka řízení významné, považovat za pochybení soudu či vadu rozhodnutí, natož za vadu způsobilou vyvolat porušení práva na spravedlivý proces.
V posuzované věci se však odvolací soud návrhem stěžovatele na opravu odůvodnění usnesení o schválení smíru - s odkazem na nedodržení lhůty k jeho podání v ust. §165 odst. 1 o. s. ř. stanovené - věcně vůbec nezabýval. Stěžovatel sám v ústavní stížnosti uznává, že usnesení krajského soudu je formálně v souladu se zákonem (zrušení aplikovaného ustanovení však nenavrhuje). Také Ústavní soud konstatuje, že jmenovaný soud postupoval zcela v souladu ust. §165 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ust. §167 odst. 2 o. s. ř.). Uvedené ustanovení umožňuje provést opravu odůvodnění rozhodnutí, a to i rozhodnutí, jímž se schvaluje smír, pouze k návrhu podanému do dne, kdy toto rozhodnutí nabývá právní moci. Znění tohoto ustanovení nedává prostor pro jiný výklad, který ani v poměru k rozhodnutím o schválení smíru Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, a to ani z pohledu namítané nerovnosti v právech. V této souvislosti poukazuje na to, že k obdobné situaci jako nastala v daném případě, kdy se den doručení rozhodnutí kryje s dnem nabytí právní moci, dochází běžně i u meritorních rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu či rozsudků, proti nimž není odvolání přípustné (§202 odst. 2 o. s. ř. ), v poměru k nimž, právě s ohledem na znění ust. §165 odst. 1 o. s. ř., oprava jejich odůvodnění prakticky nepřichází v úvahu.
Z uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2004