ECLI:CZ:US:2004:3.US.489.04
sp. zn. III. ÚS 489/04
Usnesení
III. ÚS 489/04
Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatelů 1) Ing. M. K. a 2) Mgr. H. K. zastoupených JUDr. V. H. o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2004 sp. zn. 19 Co 556/2004 a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. prosince 2003 č. j. 16 C 326/2003-32, ve znění opravného usnesení ze dne 27. ledna 2004 č. j. 16 C 326/2003-43, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označených rozsudků, odůvodnili návrh tím, že se rozhodnutími soudů, jimiž byl zamítnut jejich návrh na zaplacení částky 3.433,- Kč s přísl. jako nedoplatku na náhradě nájemného, cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že žalovaní, kteří užívají byt v jejich nemovitosti i poté, co bylo soudem přivoleno k výpovědi nájmu jimi užívaného bytu, platí za užívání bytu stále částky v dříve stanovené výši, tj. ve výši regulovaného nájemného. Podle jejich přesvědčení jsou však povinni poskytovat náhradu za užívání bytu ve výši tržního nájemného, které převyšuje regulované nájemné o 3.433,- Kč měsíčně. Proto i když je vyklizení žalovaných vázáno na zajištění náhradního bytu, jejich postavení se po výpovědi nájmu změnilo, mezi účastníky vznikl právní vztah založený rozsudkem soudu, ve věci úhrady za užívání bytu pak nelze vycházet ze vztahu existujícího před rozhodnutím, a tedy před zánikem nájmu předmětného bytu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a odvolací důvody uplatněné stěžovateli opodstatněně neshledal. Jmenovaný soud vyčerpávajícím způsobem a za použití ustanovení §712a obč. zákona vyložil postavení žalovaných, kteří po rozhodnutí soudu o přivolení k výpovědi nájmu jimi užívaného bytu byli zavázáni k jeho vyklizení poté, co jim bude zajištěn přiměřený náhradní byt, jakož i ustanovení týkajících se výše úhrady za užívání bytu a způsobů jejího určení. Jestliže dle §712a obč. zákona v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením §687 až 699 a přiměřeně §700 až 702 odst. 1 obč. zák., pak nutno konstatovat, že výši úhrady za užívání bytu po skončení nájemního poměru nelze vlastníkem nemovitosti, ve které se byt nachází, jednostranně určit a ani původně stanovenou výši nájemného zvýšit, pokud to neumožňuje příslušný právní předpis, žalovaní jako bývalí nájemci předmětný byt neužívají bez právního důvodu, když o setrvání v bytě do zajištění bytové náhrady rozhodl soud, a proto na jejich straně nejde ani o bezdůvodné obohacení na úkor žalobců, platí-li za užívání bytu částky dříve platně stanovené jako nájemné. V dalším lze na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu II. stupně odkázat.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je-li návrh shledán zjevně neopodstatněným, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jej odmítne. Pro výše uvedená zjištění a citované ustanovení zákona o Ústavním soudu bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2004