ECLI:CZ:US:2004:3.US.504.04
sp. zn. III. ÚS 504/04
Usnesení
III. ÚS 504/04
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické, ve věci Ing. M. K. o návrhu na zrušení zákona č. 582/1991 Sb., včetně jeho novel a úprav do roku 2003, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel v podání ze dne 9. srpna 2004, které označil jako ústavní stížnost, navrhl zrušení zákona č. 582/1991 Sb., včetně jeho novel a úprav učiněných do roku 2003, a současně se domáhal rozhodnutí, jímž by Ústavní soud potvrdil platnost předpisů důchodového zabezpečení, včetně předpisů o zařazování do kategorie I (II) před 31. prosincem 1995 pro pracovníky, kteří před 1. lednem 1996 ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. odpracovali víc než rok v kategorii I (II) a na které se vztahuje nařízení vlády č. 557/1990 Sb.
Podle §64 odst. 1 písm. e) a §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může fyzická osoba podat jen spolu s ústavní stížností, pokud jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Poněvadž podání navrhovatele podmínky výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu nesplňuje, nutno konstatovat, že ten proto není k návrhu na zrušení citovaného zákona osobou oprávněnou. Pokud jde o další část návrhu, v níž se domáhá "potvrzení platnosti předpisů důchodového zabezpečení, včetně předpisů o zařazování do kategorie I (II) před 31. prosincem 1995 pro pracovníky, kteří před 1. lednem 1996 ve smyslu §71 odst. 1 a 2 zák. č. 155/1995 Sb. odpracovali víc než rok v kategorii I (II) a na které se vztahuje nařízení vlády č. 557/1990 Sb.," jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušným. Z uvedených důvodů bylo proto rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 ve spojení s odst. 1 písm. c), §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. 87 Ústavy České republiky].
Pro závěry vedoucí k odmítnutí návrhu Ústavní soud již nepovažoval za potřebné vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu ve smyslu §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2004