ECLI:CZ:US:2004:3.US.520.03
sp. zn. III. ÚS 520/03
Usnesení
III. ÚS 520/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) M. F. a 2/ A. F., zastoupených JUDr. J. C., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2003 č. j. 14 Cmo 312/2002-100 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2002 č. j. 43 Cm 110/2000-79, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozsudků s tím, že je považují za rozhodnutí učiněná v rozporu se zákonem, a proto se jimi cítí dotčeni na svých právech. Poukázali na okolnosti, za nichž bylo rozhodnuto o jejich vyloučení z družstva, na svůj věk a postavení - jako důchodců, přičemž soudy, které důvody podání žaloby nezkoumaly, zamítly žalobu pouze s tvrzením, že byla podána po lhůtě k tomu stanovené. Současně proto navrhli, aby Ústavní soud po zrušení rozsudků soudů vydal i rozhodnutí, kterým prohlásí usnesení členské schůze Shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Ústí nad Orlicí o jejich vyloučení za neplatné a družstvu přikáže, aby je za členy družstva přijalo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o neplatnost usnesení členské schůze ze dne 3. ledna 1993, kterým byla první žalobkyně vyloučena ze stavebního bytového družstva, a opodstatněně je potvrdil. V rozsudku se vypořádal se všemi námitkami vztahujícími se k důvodům rozhodnutí soudu I. stupně, tj. s během lhůty k podání předmětné žaloby a s jejím skončením, když k rozhodnutí shromáždění delegátů členů družstva o vyloučení došlo 8. prosince 1992, k jeho doručení pak v prosinci 1992 a k podání žaloby až 19. července 2000. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku, obsahující výklad §373, §387 odst. 1, §388 a §391 odst. 1 obch. zák., účinného do 31. prosince 2000, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud se stěžovatelé domáhali v další části ústavní stížnosti rozhodnutí, jímž by byla vyslovena neplatnost předmětného usnesení a označenému stavebnímu družstvu uložena povinnost přijmout je za členy družstva, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušným [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čl. 87 Ústavy České republiky].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2004