ECLI:CZ:US:2004:3.US.522.04
sp. zn. III. ÚS 522/04
Usnesení
III. ÚS 522/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2004 o ústavní stížnosti Ing. F. D. zastoupeného JUDr. T. A. S. advokátem proti usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 2. března 2004 sp. zn. 4 C 835/2004 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. června 2004 sp. zn. 6 Co 1241/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. K tvrzenému porušení ústavně zaručených práv mělo dle stěžovatele dojít postupem obecných soudů, které odmítly projednat meritorně jeho odvolaní směřující proti rozsudku soudu I. stupně.
Jak patrno z obsahu spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 4 C 835/2002, který si Ústavní soud připojil, stěžovatel podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání dne 14. ledna 2004 v elektronické podobě, k němuž však uvedený soud nepřihlédl, neboť nebylo podepsáno elektronickým podpisem ve smyslu zák. č. 227/2000 Sb., a s ohledem na to, že písemné podání obsahující odvolání stěžovatele bylo pak na poštu podáno teprve dne 21. ledna 2004, tj. po uplynutí 15 denní zákonné odvolací lhůty proti rozsudku doručenému zástupci stěžovatele dne 30. prosince 2003, toto odvolání jako opožděné odmítl (§208 odst. o. s. ř.). Odvolací soud usnesením shora označeným usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil. Soudu I. stupně sice vytknul, že opomenul, že ust. §42 o. s. ř. bylo novelizováno zákonem č. 226/2002 Sb., a on sám již z tohoto novelizovaného ustanovení vycházel, avšak s ohledem na znění jeho odst. 3 ani tento soud k elektronickému podání stěžovatele nepřihlížel, neboť nebylo ve stanovené lhůtě doplněno originálem, případně podáním shodného znění. Takové podání bylo podáno na poštu teprve dne 21. ledna 2004, tedy opožděně, a proto odvolací soud považoval usnesení soudu I. stupně za věcně správné.
V ústavní stížnosti proti uvedeným rozhodnutím směřující stěžovatel poukazuje na to, že v řízení před soudem I. stupně byl pověřen jeho právním zastoupením advokát sídlící v Praze, který dále pověřil k zastupování svého zaměstnance, sídlícího na pracovišti B advokátní kanceláře v Českých Budějovicích, což bylo soudu řádně doloženo a oznámeno se žádostí, aby písemnosti byly doručovány na tuto adresu, k čemuž však nedošlo, neboť rozsudek soudu I. stupně nebyl doručen na sdělenou adresu, nýbrž na adresu pražské advokátní kanceláře. Stěžovatel je tak toho názoru, že nedošlo k řádnému doručení rozsudku soudu I. stupně, a proto nemůže obstát a je v rozporu s právem na spravedlivý proces stanovisko odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět.
Z obsahu odvolání, stěžovatelem podaného proti usnesení soudu I. stupně shora označenému, je totiž patrno, že stěžovatel v něm nijak nezpochybňoval doručení rozsudku soudu I. stupně, naopak v úvodní větě svého podání se data 30. prosince 2003 jako data doručení tohoto rozhodnutí dovolával, jako své odvolací námitky uváděl pouze to, že občanský soudní řád v žádném svém ustanovení nestanoví, že by elektronicky zaslané podání bylo procesně nezpůsobilé a upozorňoval na změnu soudem aplikovaného ust. §42 o. s. ř., která nastala po novelizaci provedené zák. č. 226/2002 Sb. Se zpochybněním data doručení rozsudku soudu I. stupně přichází tak stěžovatel teprve v ústavní stížnosti a za tohoto stavu, kdy uvedenou argumentaci v řízení před obecnými soudy neuplatnil, je třeba vycházet ze závěru, že materiálně nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a proto byla jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jako taková byla podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2004